Letargický Le Havre se odehrává v záhadném bezčasí. Postavy se oblékají staromódně, telefonují z pevných linek, bydlí v ošuntělých přístavních domcích a neznají ani mikrovlnku. Nechybí tu klasické kaurismäkiovské rysy jako pomalé tempo, dlouhé záběry, lehce ujeté postavičky a absurdní dialogy plné nedorozumění. I když oproti jeho starším filmům se zde mluví překvapivě hodně.

Čistič bot Marcel Marx chodí po městě a pozoruje. Občas zazní suchý humor, zejména v rozhovorech s kolegou Čangem, Vietnamcem s falešnými čínskými papíry.

Pak mu náhle onemocní žena a navíc najde u mola afrického uprchlíka, téměř dítě, a ubytuje ho u sebe. Dělá všechno možné, aby mu pomohl k matce do Londýna, jenže schází peníze a navíc je jim v patách bizarní clouseauovský inspektor v černém.

S pomocí přátel donutí bývalou rockovou hvězdu Malého Boba, aby odehrál comebackový koncert, a získá tak peníze pro uprchlíka. V poslední chvíli ho však téměř dostihne cizinecká policie, když tu nastoupí inspektor. „Mám také srdce,“ říká dramaticky. Další z hlášek, u kterých nevíte, jestli to Kaurismäki myslí vážně...

Le Havre je pěkná kulišárna, trochu sociální drama, ale hlavně komedie, která nezapře hravost svého autora.