Článek
Martin a Mariana jsou mladí singles, obyvatelé chaotického velkoměsta, kteří si vypěstovali řadu fobií a trpí osamělostí uprostřed davu. Oba žijí vedle sebe ve velkých věžácích, ale nikdy se nepotkávají.
Martin a Mariana jsou mladí singles, obyvatelé chaotického velkoměsta, kteří si vypěstovali řadu fobií a trpí osamělostí uprostřed davu. Oba žijí vedle sebe ve velkých věžácích, ale nikdy se nepotkávají.
Martin a Mariana jsou mladí singles, obyvatelé chaotického velkoměsta, kteří si vypěstovali řadu fobií a trpí osamělostí uprostřed davu. Oba žijí vedle sebe ve velkých věžácích, ale nikdy se nepotkávají. Martin, „ajťák“ s namoženými zády, skoro nevychází ven, komunikuje jen po mailu a pouští si porno. Mariana se zase bojí jezdit výtahem a nejbližší vztah má s figurínou z módního obchodu. Téma vypadá hlavně zpočátku velmi depresivně, ale postupně se na povrch dere zdařilý subtilní humor (např. když nudící se Mariana předstírá sex s figurínou a pak si s ní i povídá).
Martin a Mariana jsou mladí singles, obyvatelé chaotického velkoměsta, kteří si vypěstovali řadu fobií a trpí osamělostí uprostřed davu. Oba žijí vedle sebe ve velkých věžácích, ale nikdy se nepotkávají. Martin, „ajťák“ s namoženými zády, skoro nevychází ven, komunikuje jen po mailu a pouští si porno. Mariana se zase bojí jezdit výtahem a nejbližší vztah má s figurínou z módního obchodu. Téma vypadá hlavně zpočátku velmi depresivně, ale postupně se na povrch dere zdařilý subtilní humor (např. když nudící se Mariana předstírá sex s figurínou a pak si s ní i povídá).
Architektonicky pomatené Buenos Aires použil režisér jako metaforu. Lidem tam chybí řád, ostatně jako v každém velkoměstě, a zůstávají často o samotě. Řeší to převážně internetovými seznamkami, které nabízejí další zdroj humoru založeném na falešných očekáváních a lživých údajích a fotografiích (sakra, vždycky vypadají na fotce líp).
Taretto provází děj filozofujícími i vtipkujícími komentáři, které odhalují, co si postavy myslí, ale neříkají. S pomocí rozmáchlých záběrů města a velmi sympatických hlavních představitelů se mu daří tvořit lehce melancholickou romantickou atmosféru, jež nevyhnutelně vrcholí happy endem hollywoodského typu.
Taretto provází děj filozofujícími i vtipkujícími komentáři, které odhalují, co si postavy myslí, ale neříkají. S pomocí rozmáchlých záběrů města a velmi sympatických hlavních představitelů se mu daří tvořit lehce melancholickou romantickou atmosféru, jež nevyhnutelně vrcholí happy endem hollywoodského typu.
Tahle milá oddechovka nekutá moc do hloubky a pokud jde o hlavní téma osamělosti ve velkoměstě, nepřináší vůbec nic nového. Po celou dobu to vypadá, že si režisér dělá spíše legraci, což potvrdí v závěru rozšafně bláznivým videoklipem, kde hlavní představitelé zpívají slavnou soulovou hitovku Aint No Mountain Higher (orig. Marvin Gaye a Tammi Terrellová).
Film stojí z velké části na charismatu herců a někdy se upřímně řečeno zdají až moc hezcí. Možná budete mít problém uvěřit tomu, že by někdo, kdo vypadá jako španělská herečka Pilar López de Ayala, mohl být delší dobu osamělý. V reálném světě by spíše musela odrážet útoky desítek nápadníků.