Příběh slovenského režiséra Martina Šulíka stojí na prastarém základu: vražda otce a frustrovaný mladík = pomsta. Snímek neobsahuje nic vyloženě překvapivého, přesto udržuje napětí. Zaujme hlavně věrohodností líčení nejchudších vyvrženců v ghettu.

Šulík nikomu nefandí. Jeho Cigán je frustrovaný. Krade a pere se, pohrdá bílým gádžem, ale rád ho využije, když se to hodí. Na druhé straně stojí policisté, kteří Romy nemají v oblibě a občas ve snaze zarazit krádeže sahají daleko za rámec zákona (ponižování zadržených kluků).

Je tu také idealistický kněz, který s dětmi hraje na hudební nástroje, sportuje a snaží se je odradit od čichání toluenu a krádeží.

Video

Když Adam přijde o otce, matka se brzy vdá se strýce, zlodějíčka a lichváře. Kdo a zda vůbec otce zavraždil, se neví. Strýc se ho snaží zapojit do svých zlodějin, Adam ovšem touží po úniku z osady a po krásné Julce. Stojí před volbou - krást a krátkodobě si polepšit, nebo se vydat obtížnou cestou vzdělání a práce.

V nepříliš originálních snových sekvencích se setkává s mrtvým tátou, který mu řekne, že vraždil strýc. Adam si obstará nůž a tragédie je na spadnutí.

Šulíkovi se podařilo věrně zobrazit začarovaný kruh, v němž žijí takzvaní nepřizpůsobiví. Na jedné straně se je pár obětavých "gádžů" snaží dovést do škol, tam se jim ale majorita vysmívá a děti často nerozumí jazyku. V nepřikrášleném příběhu, stejně jako v životě, zbylo místo i na humor, drsný jako východoslovenské osady.

Věrohodná hlavní postava se svými hendikepy statečně bojuje a snadno si získá divákovy sympatie, jenže závěr filmu vyznívá nelogicky - jen na základě snu Adam naplánuje vraždu? Proč vraždí ve dne na dobře viditelném místě, nechá tam zbraň i otisky? Otázek by se našlo více.