Zatčením po vraždě film začíná a dále se odvíjí retrospektivně. Ani na konci ale nepodává vysvětlení, proč k zločinu došlo.

„Na začátku jsem měl nápad vyprávět jinak. Člověk, který zažije něco hrozného, hledí zpět a hledá, kde udělal chybu. Finální scéna je rozdělena na dvě části, jedna je na začátku filmu, druhá na konci,“ řekl Sala.

„Hlavní myšlenkou je vyprávět něco nesamozřejmého. Ukázat jev, který se zdá být jednoznačný, nejednoznačně. Na začátku víme, kdo je pachatel a oběť, ale po poslední scéně si nejsme jistí, kdo je pachatel a kdo oběť.

Zlí lidé neexistují

Představitel vraha své matky, Mateusz Kosciukiewicz, vysvětluje, že hlavně nechtěl odsoudit člověka za to, co udělal. „Zlí lidé neexistují. Sestupovali jsme do hloubky postavy a její motivy jsou nasyceny dobrem.“

Podle slov Pawla Saly jde o antidetektivku. Ze zdánlivě brakového materiálu chtěl udělat sociální příběh. „Zabývá se věcmi, které způsobují, že ztrácíme vztahy... Já neobviňuji rodiče, ani děti. Všichni byli oběťmi. Stále hrajeme sociální role, které nám postmoderní společnost nutí. Dává nám skutečnost šanci, abychom byli lidmi?“ ptá se Sala.

Podobný případ vraždy se stal před dvanácti lety ve Varšavě. Synové pak ještě několik dní bydleli s mrtvým tělem. Režisér ho ale nechtěl přesně rekonstruovat, protože mu to nepřipadalo tvůrčí. Jde tedy spíše o inspiraci.