Pamatujete si, při jaké příležitosti jste poprvé přijeli na festival do Karlových Varů?

Martha: Myslím, že mi bylo tak dvacet a jeli jsme tam s bratrem na sourozenecký mejdan. Během dne jsme chodili na všechny filmy, na které se ještě daly sehnat lístky, a v noci spolu tančili. První návštěva byla krásná a možná se od ní odvinul můj pozitivní vztah ke zdejšímu festivalu.

Jirka: U mě to bylo u příležitosti prezentace filmu Jak se krotí krokodýli na večírku jednoho nejmenovaného velkého sponzora. To bylo v roce 2005. Pobyl jsem ve Varech jen dva dny a zas jsem musel pryč. Ještě jsem tehdy nevěděl, že se dá sehnat ubytování někde, kde to zrovna vyjde, anebo nespat vůbec. Teď už jsem přece jen ta „zlatá mládež“ a vím, co si tím pádem můžu dovolit. (směje se.)

Byli jste někdy mezi klasickými batůžkáři?

Jirka: Ne, jak říkám, to mě minulo.

Martha: Tehdy s bratrem jsme žádnou akreditaci neměli a bydleli jsme v hotelu Festival, který během školního roku funguje jako dívčí internát. Ale batohy jsme neměli. Ani jeden z nás je dodnes moc nenosí.

Před dvěma lety získal v Karlových Varech ocenění film Děti noci, kde oba hráli. Od té doby se přátelí.

Před dvěma lety získal v Karlových Varech ocenění film Děti noci, kde oba hráli. Od té doby se přátelí.

FOTO: Michaela Feuereislová, Právo

Kolik filmů zvládnete za den?

Martha: Maximum bylo šest. Ale už i to jsem měla problém pojmout. Pro mě jsou ideální tak tři.

Jirka: Ve Varech jsem viděl zatím jen moje filmy. Takže v roce 2008 jsem stihl tři. Chápejte, vyžaduji kvalitu. (směje se)

Jistě, chápu. Nedávno jste o sobě dali vědět jako kolegiální dvojice. Jak vaše kamarádství vůbec vzniklo?

Martha: Během natáčení filmu Děti noci. Tam jsme se s Jirkou poznali.

Jirka: Souhlasím, vzniklo to na pracovní bázi a teď už myslím, že si opravdu rozumíme a máme se upřímně rádi. Ale to prej nikoho nezajímá a lidi o tom neradi čtou, takže… Nenávidím ji, je drzá, neuctivá, namyšlená… Syřanka jedna… (směje se na celé kolo)

Poslouchejte, ale psychologové říkají, že mezi mužem a ženou kamarádství existovat nemůže. Máte v tom jasno?

Jirka: Žena má bejt u plotny a u pračky, neměla by mít právo studovat ani volit a nikdy by na ní neměla zaschnout krev. Je mi jasné, že tímto vyvolávám mezipohlavní spor. Víte, já si na těchhle věcech poslední dobou dost ujíždím. Ale vzhledem k tomu, že pes může být nejlepším přítelem člověka, tak žena může být druhá, proč ne… V tom jsem dost tolerantní. (snaží se zachovat vážnou tvář)

Herečka Martha Issová (vpravo) nemohla chybět na slavnostním zahájení festivalu.

Herečka Martha Issová (vpravo) nemohla chybět na slavnostním zahájení festivalu.

FOTO: PRÁVO - Milan Malíček

Martha: Já tedy k Jirkovi chovám čisté přátelství. Ale není to tak, že bychom se nějak často scházeli nebo spolu chodili do kina a na večeře. U takového druhu intenzivního přátelství si myslím, že to je složitější. A to říkám přesto, že mám muže - kamarády. Můj nejlepší kamarád je muž. Homosexuál. Je to tak bezpečnější… (usmívá se)

Váš klip Přemluv bábu rozpoutal vášnivou diskusi. Čekali jste to?

Jirka: Čekali, byl to záměr.

Martha: No, počkej… Čekali jsme vášnivou diskusi, ale nečekali jsme, že se rozpoutá v takovém rozsahu. Alespoň já ne. O to větší jsem z toho měla radost. Zvlášť teď, když známe výsledky voleb.

Jenže obyčejně se vztah mladých k politice označuje jako laxní. Jste vy uvědomělou výjimkou, anebo je to omyl?

Martha: V mém okolí je většina mladých lidí uvědomělých. Ale je pravda, že i díky „bábě“ jsem si uvědomila, že žiju v jakémsi sociálním inkubátoru. Jeden průzkum, myslím, že ho dělala organizace Člověk v tísni, ukázal, že 83 procent středoškoláků si myslí, že jejich hlas nic nezmůže. To mě vyděsilo! Doufám, že letošní volby dokázaly, že to tak není.

Jirka: Omyl je hlavně předpokládat, že někdo se k politice má právo vyjadřovat a někdo ne. Dle tohoto předpokladu se mělo za to, že se na to mladí zase vykašlou, a tím pádem se na ně ani nemusí brát ohled. Neříkám, že jsme to zlomili, ale po volbách je evidentní, že co se týče zájmu o politiku, už my mladí žádný výjimky nejsme. A to je dobře.

Jirko, vy jste se po tom klipu setkal osobně s Jiřinou Švorcovou. Jaké to setkání bylo? Dovedl jste pochopit její názory nebo obecněji názory její generace?

Nedovedl. Nebyl to střet generací ani režimů. To bylo setkání dvou světů. Nešlo vyhrát, prohrát ani remizovat. Vlastně ani k žádné bitvě nemohlo dojít.

A vy, Martho? Vy chápete postoje generace prarodičů?

Ale já si nemyslím, že starší generace jako taková má nějaký levicový postoj. Lidé jsou různí napříč všemi generacemi. Ani nemám nic proti levici generálně. Mě jen děsí ta současná česká. A děsí mě apatie, závist, rovnostářství, nesamostatnost a lenost myslet, což si myslím jsou rysy, které právě naše levice dál podporuje, přestože 40 let komunismu je podpořilo až dost.

Jiří Mádl natáčí v současnosti 3D film V peřinách a seriál Znamení koně.

Jiří Mádl natáčí v současnosti 3D film V peřinách a seriál Znamení koně.

FOTO: Michaela Feuereislová, Právo

Jirko, máte za sebou premiéru na divadelních prknech ve hře polské autorky Doroty Maslowské. Jmenuje se Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky. Inscenace se hraje v angličtině. Dalo vám to zabrat?

Dalo mi to zabrat fyzicky, jinak tolik ne. Pořád je to herectví. Nemám rád, když se rozděluje na divadelní a filmové. A když už, tak jsem toho názoru, že přechod od kamery na jeviště je snadnější, než když jde někdo opačným směrem. Ale úplně jednoduché to nebylo, to přiznávám. Mám k divadlu velký respekt.

Vás jsem, Martho, viděla nedávno v neobyčejné inscenaci Muž bez minulosti, kterou uvádí Dejvické divadlo. Byla neobyčejná i jeho příprava?

Ano, byla. Pro mě je celé Dejvické divadlo neobyčejné a každý den děkuju, že se toho můžu účastnit a být mezi lidmi, se kterými tam pracuji. Považuji to za velké štěstí. Vím, že to zní pateticky, ale je to tak.

Co chystáte dál?

Martha: Mám za sebou pochod proti rakovině prsu, který jsem i letos podpořila. Protože si myslím, že čím víc nás bude, tím víc peněz se vybere na výzkum a léčbu této nemoci. No a v létě mě čeká natáčení filmu Lidice a doufám, že nějaká cesta s mým milým Jakubem. (Prachařem, hercem a partnerem Marthy Issové - pozn. red.) A od září další divadelní projekty v Dejvickém.

Jirka: Natáčím první český 3D film s F. A. Brabcem, jmenuje se V peřinách. Tančím tam, zpívám a hodně spím. Dále pokračujeme se Stahovákem a točím seriál s Milanem Cieslarem Znamení koně.

Sejdete se znovu u nějakého projektu?

Martha: Já bych moc ráda. Jen doufám, že dalších klipů už nebude potřeba! (směje se)

Jirka: No to nevim… stojíme oba dost peněz a nevím, jestli si nás teď vůbec někdo může dovolit. Snad nějaká mezinárodní koprodukce by mohla dát tolik peněz dohromady. (směje se)

Vy dva si opravdu rozumíte. Co se vám na Marthě nejvíc líbí, Jirko?

To že mě má ráda a chválí mě. Jednoduše se v lidech vyzná. Vážím si jí za to.

A vám, Martho, na Jirkovi?

Jeho odvaha, humor a charakter celkově. A taky má hezký ruce.