Hlavní obsah

Které dokumenty musíte na festivalu v Karlových Varech vidět

Novinky, Filip Šebek, Festivalový deník

Ani letos nechybí ve festivalovém programu výběr z dokumentárních filmů. O ceny za nejlepší celovečerní a krátký dokument se utká šestnáct snímků, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost - už jen proto, že byly vybrány z téměř osmi stovek přihlášených dokumentů. Pokusím se vám přiblížit jejich tematické i formální zaměření, abyste si i letos mohli snadněji vybrat ten pravý.

Článek

Pokud vás zajímá, kam až lze posunout hranice dokumentárního žánru, neměli byste si nechat ujít pozoruhodný britský snímek Arbor, uváděný na festivalu v evropské premiéře. Pro rekonstrukci osudu tragicky zemřelé mladé britské divadelnice si autorka snímku vybrala originální metodu, kdy vkládá hercům do úst autentické hlasy osob blízkých hlavní postavě. Funguje to obdivuhodně.

Vynikající italský snímek Vlčí chřtán zase přibližuje místy až uhrančivou atmosféru starého Janova pomocí důmyslné kombinace unikátních archivních záběrů a originální vězeňské love story mezi transsexuální Mary a Sicilanem Enzem.

Můj osobní favorit mezi krátkými dokumenty, velmi chytře a vtipně poskládaný brazilský snímek Zápisky o tom druhém, vám pro změnu předloží zajímavou hypotézu o přerodu neznámého a po slávě toužícího novináře v Ernsta Hemingwaye.

Těm, kterým v dokumentech nevadí nadmíra stylizace, doporučuji krátký nizozemský snímek Máma, v němž se režisérka Adelheid Roosen noří do rozpadajícího se světa své matky, která trpí Alzheimerovou chorobou.

Každý může být umělcem

Několik snímků z letošní soutěže se zabývá osudy lidí, jejichž díla sice v žádné galerii nenajdete, ale přesto je lze považovat za umělce. Často jsou mnohem zajímavější a osobitější než lidé, kteří se uměním zabývají na profesionální úrovni. Tak jako Američan Mark Hogancamp, hlavní postavy nesmírně silného snímku Marwencol. Ten dokázal na zahrádce u svého domku vytvořit dokonalou zmenšeninu belgického městečka z doby druhé světové války a pomocí precizně provedených loutek zde rozjíždí dramata, proti nimž jsou Tarantinovi Hanebný pancharti slabým odvarem.

Ani hlavní postava snímku Básník ze Sloního domu by se za umělce neoznačila. Přesto tento turecký básník a vášnivý fotograf za svůj život dokázal vytvořit stovky jedinečných černobílých portrétních fotografií známých tváří světa avantgardního umění.

Osobitou tvorbou se prezentují také Ludmila a Vladimír v intimním dokumentu Pavla Kostomarova, příznačně pojmenovaném Spolu. Svůj malý domeček stranou od okolního světa zcela zaplnili kresbami a dřevěnými sochami připomínajícími výtvory přírodních národů.

O tom, co všechno lze považovat za umělecké dílo, se vás bude snažit přesvědčit thajský mladík v osmiminutovém snímku Vzlet. Rozhodl se totiž v centru Bangkoku rozjet originální projekt, v němž místo štětců používá své vlastní tělo.

(Ne)obyčejný život

Jestli patříte mezi diváky, kteří dokážou ocenit výpovědní hodnotu zdánlivě obyčejných lidských osudů, nenechte si ujít citlivě poskládaný a emocionálně nabitý příběh chudé peruánské rodiny ve filmu Familia. Krásu všednodennosti si můžete vychutnat také v místy úsměvném litevském dokumentu Řeka. Jeho tvůrci se vypravili do zapadlé litevské vísky a názorně ukazují, v jaké míře dokáže zdejšímu životu udávat rytmus řeka.

Milovníkům časosběrných dokumentů pak vřele doporučuji snímek Lásky, touhy a lži. Zkušená australská dokumentaristka Gillian Armstrong v něm své tři hlavní postavy sleduje úctyhodných 34 let (!), a nabízí tak jedinečný pohled na australskou společnost od poloviny 70. let až do dnešních dnů.

V případě, že máte sklony k hazardním hrám, nenechte si ujít výtečný nizozemský dokument Hráč. Volně propletené portréty tří povahově zcela rozdílných hazardních hráčů zajímavě pronikají do psychologie hazardu.

Člověk v extrémní situaci

O tom, že dokumentární film dokáže být akčnější a napínavější než sebelepší hollywoodský thriller, se můžete přesvědčit při sledování snímku Armadillo. Tvůrci tohoto dechberoucího filmu v něm místy s nasazením vlastních životů sledují šest měsíců skupinu dánských vojáků v jihoafghánské provincii Helmand, necelý kilometr od talibanských pozic.

Vizuálně vytříbený dokument Tinar nás pro změnu zavede na do horské oblasti nedaleko íránského města Babol, kde většinou o samotě tvrdě pracuje desetiletý pasák krav Ghasem. Chlapec se místo školní docházky musí v těžkých podmínkách postarat nejen o sebe, ale i o svěřené stádo krav.

Neveselý osud potkal také hlavní hrdinku snímku Malá nevěsta, která byla svou tureckou rodinou donucena se provdat do Německa již ve třinácti letech. Záhy po svatbě ji manžel začal brutálně tlouct. Naštěstí se jí časem podařilo utéct. Dodnes se musí skrývat.

Do jaké míry si za svůj osud může hlavní postava nejnovějšího časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové Katka, si musí udělat názor každý sám. Narkomanku Katku sledovala režisérka čtrnáct let a se syrovou autentičností nabízí divákovi pohled do pekla drogové závislosti.

Tři formálně nejzajímavější soutěžní dokumenty:
Arbor (Velká Británie, 2010, 90 min.)
Tento originálně pojatý snímek balancující na hranici dokumentu a hranného filmu byl letos oceněn na newyorském festivalu Tribeca. Autorka v něm vkládá autentické audionahrávky svých postav do úst hercům.
Zápisky o tom druhém (Španělsko, 2009, 13 min.)
Brilantně sestavený dokument s uhrančivou atmosférou získal ceny na festivalech ve Varšavě či v Cádizu. Režisér svou odvážnou hypotézu ilustruje pomocí současných scén z fiesty v Pamploně, setkáním Hemingwayových dvojníků na Floridě a jednou zásadní archivní fotografií.
Vlčí chřtán (Itálie, 2009, 76 min.)
Vizuálně vytříbená kombinace archivů a vězeňské love story získala cenu za nejlepší film na MFF v Turíně. Pietro Marcello shromáždil obrovské množství archivních záběrů Janova od jeho obyvatel a skvěle je skloubil se současnými záběry svého rodného města, kterým dodal správný retro nádech.

Tři nejpůsobivější soutěžní dokumenty

Armadillo (Dánsko, Švédsko, 2010, 100 min.)

Strhující a navýsost autentické válečné drama, sledující šestici dánských vojáků na jejich válečné misi v Afghánistánu, bylo na letošním festivalu v Cannes odměněno hlavní cenou na Týdnu kritiky.

Familia (Švédsko, 2010, 82 min.)

Na letošním filmovém festivalu v Göteborgu získal tento velmi citlivě natočený snímek o matce z chudé peruánské rodiny, která se vydává za výdělkem do Španělska, cenu za nejlepší švédský dokument.

Marwencol (USA, 2010, 84 min.)

Můj nejoblíbenější letošní soutěžní dokument vypráví neobyčejně silný příběh člověka, který se po přežití brutálního útoku snaží zrekonstruovat svou paměť vskutku originálním způsobem. Snímek získal cenu za nejlepší dokumentární film festivalu SXSW.

Reklama

Výběr článků

Načítám