Snímek Hledá se Eric nás zavádí do milého i komického světa stárnoucích, sociálně zabrzděných fanoušků, kteří mají vrchol už dávno za sebou a ve svém osobním životě dostali zpravidla pořádný klepec. Zbývají jim vzpomínky na slavné okamžiky a na čutající idoly.

Nerozlučnému Loachovi a jeho scenáristu Paulu Lavertymu se podařilo načrtnout tu hezčí, milejší a dojemnější stránku fandovství, chlapského sportbaru, kde se skóruje pivo, či výjezdních fanouškovských autobusů, které se po dálnici předhánějí, kdo bude rychleji u stadiónu.

I znalci fotbalového prostředí se budou jistě bavit nejen u kožených mičudových hlášek typu „Oholte šulína Ryana“. Naopak výborná je scéna „perverzního“ duchovního cvičení podle příručky, kdy si má každý fanouš z party představit nějakou svoji oblíbenou postavu a zavést s ní rozhovor. Sejde se tu Fidel Castro, Nelson Mandela s Ericem Cantonou.

Fanda v defenzívě

Tahle romantická fotbalová komedie se však točí hlavně kolem toho nejobyčejnějšího hrdiny světa - Pošťáka Erica (Steve Evets), jenž nemá pořádek ani v obraně, ani v útoku, natož v záloze vlastního života.

Mladistvou lásku Lilly opustil už před třiceti lety, kdy se jim narodila dcera. Jeho další nevlastí i vlastní synové se doma ničemně poflakují, kradou a spolčují se s psychopatickými gangstery.

Snímek Kena Loache Hledá se Eric se točí kolem zpovídání se britského pošťáka fotbalové celebritě Ericu Cantonovi.

Snímek Kena Loache Hledá se Eric se točí kolem zpovídání se britského pošťáka fotbalové celebritě Ericu Cantonovi.

FOTO: www.iffkv.cz

Štěstí je pro Erica něco jako mnoho let starý gólový hit oblíbeného šutera. Nemůže ani přestat myslet na svou ženu, jenže ženské jsou přeci jen trochu „nepochopitelní spoluhráči“. Navíc fotbaloví mozci toho příliš nenamluví, raději se chodí vykřičet na stadión...

V téhle těžké defenzívě se pošťákovi, ujíždějícímu na trávě nevlastního syna, začne po hulení (!) zjevovat jeho fotbalový idol z mládí - Eric Cantona. Stále obrovská ikona fanoušků klubu Manchester United mu začne dávat rady a začne jej "trénovat".

Podvečerní marihuanové chlapské rozhovory pak tvoří vpravdě největší kouzlo a čáry dílka. Však zkuste si představit, co byste řekli nějakému Rosickému či Jágrovi, kdyby se zjevil ve vaší ložnici - když máte zrovna ze života peklo? A poradili by taktiku, zvedli morál a poplácali po zádech? 

Správní chlapi na stadiónu

Společenství správných chlapů od fotbalu totiž na sebe navzájem nedá dopustit. Platí, že se zásadě nesóluje a že v životě si všichni dávají přesné „přihrávky“.

V kolektivním sportu má  podařený pas na spoluhráče ve střelecké pozici větší cenu než samotná trefa do černého. I k takovému banálnímu moudru došel v téhle pohádce Ken Loach. 

Jednoduchý film ani neskrývá žádná zrádná místa. Vystihuje pocit ze života takového stadiónového loosera, nicméně inscenátoři selhávají zejména v okamžiku, kdy se Eric pouští do odvážného kličkování společného vzpomínání a zpovídání s někdejší ženou Lily. Tohle není jeho parketa, lépe umí křičet na stadiónu či se hecovat s kámoši v putyce.

Samotný příběh ale musí nakonec dobře dopadnout. Nezapomínejte, že fotbal se hraje, abyste vyhráli, abyste řádili při gólu a dojatě odcházeli do hospody zatlačit slzu. Tak už to zkrátka chodí. Nikdo se nebude za pět let ptát Loache, jakého se dopustil poklesku sladkobolným fotbalovým happy-endem.