Článek
V roce 2004 se v pražském divadle Disk hrála hra dramatika Vasilije Sigareva Plastelina. Je rovněž autorem inscenace Černé mléko (naposledy v Divadle v Celetné) a letos se odhodlal proniknout také na filmové pole.
Snímek Vlček (Volčok) byl poprvé uveden na festivalu v Soči. Vyhrál tam kromě hlavní i další dvě ceny – za scénář a ženský herecký výkon.
Samí strýčkové
Vypráví silný příběh očima malé holčičky. Svou matku s oranžovými vlasy poprvé viděla až v sedmi letech. A už od samotného začátku snímku je jí ignorována. Formálně dokonalá je třeba scéna, kdy dcerka spí v nohách postele, ve které se její matka zrovna miluje s jakýmsi strýčkem Koljou.
A podobní strýčkové se v matčině životě střídají jeden za druhým. Jsou pro ni důležitější, žije naplno svůj vlastní život a holčičku nechává k výchově babičce. Když už se s ní potká, je k ní krutá a nepřátelská. Přesto dcerka čeká každý večer u okna v marné touze. „Přeji si, aby mě máma milovala,“ říká. Vše se navíc obrátí ještě k horšímu, když babička umře.
Odcizení obou hlavních představitelek Sigarev ještě podtrhnul tím, že je zařadil do bezčasí, neurčitého prostředí a nedal jim ani jména. Vůbec na to, že jde o debut, suverénní režie je největším plusem snímku, byť divadelní minulost režiséra občas zasvítí v dialozích i ve statice a nasvícení záběrů.
„Nikdy nechci ve svých hrách říkat, o čem to je – ať každý divák rozhodne za sebe. Doufejme jen, že mu ten příběh řekne něco nového o lásce a o jejím nedostatku, o zlu – a o vlastní duši,“ citují Sigareva stránky karlovarského festivalu.
Film bude mít ve Varech mezinárodní premiéru.
Vlček
Vlček Rusko 2009, 86 min.
Režie a scénář: Vasilij Sigarev, hrají: Jana Trojanova, Polina Plutčeková, Veronika Lysakova aj.