Hlavní obsah

Polské „Sviňky“ dávají lekci z postsocialismu

Novinky, Michal Procházka
KARLOVY VARY

Realitu chudého polského pohraničí, kde jsou děti postsocialismu schopny pro peníze, šusťákový bundy či zlatý řetízky udělat úplně všechno, zachycuje polský filmař Robert Gliński.

Článek

Gliński se ve Varech kdysi proslavil svým dojemným snímek Ahoj Terezko, tentokrát ještě přitvrdil a místo zubrovky přivezl trochu polské deprese a hodinu a půl dlouhou morální lekci filmu Sviňky - aneb jak se stát polským prostituujícím se grázlíkem.

V příhraničí, odděleném od Německa pouhou řekou je nouze o práci, o životní štěstí i nějaké perspektivy.

Kluci se poflakují po ulicích, mámy nadávají v kuchyních - a tátové už dávno rezignovali. Na středoevropskou kocovinu z nové chudoby si předepisují pivo, pravidelné procházky od televize k ledničce či úpěnlivé mlčení.

Z druhé strany čáry však podnikají do Polska své nájezdy zápaďáci v bourácích, aby drancovali pumpy s laciným superem a obchody s trpaslíky. A když na to přijde, chodí „doučovat“ jednoduchou matiku a sexuální výchovu mezi školáky, kteří nesní o ničem tolik jako o životě v luxusu, viditelném na druhé straně v obchoďácích. A za peníze je všechno dovoleno, školní mládež tu v malém příhraničním styku šlape i za mobil.

Společenské téma

Gliński není sebestředný filmař, který by točil o svém nitru, ani o vlastním penisu - dokonce nemá v plánu šmírovat ani deníčky německých zvrhlíků, kteří líčí na polské „sviňky“. Usiluje o vystižení stereotypu postsocialistické, zaslepené i zhrzené společnosti, která přichází o jakékoliv další iluze a ideály - kromě "honění" rychlých prachů.

Tenhle apelativní a předem očekávaný film polsko-německé koprodukce hodně křičí a zároveň zplošťuje realitu na karikaturu, která už nějak patří k postkomunismu - rozdělující svět černobíle. Najdete tu  uhnanou ženskou, otupělého chlapa bez práce, luxusní bourák zastavený vedle starého baráku, nostalgické kecy a touha po prachách... A už jsme doma.

V pasti otrlého světa lesklých šusťáků, zlatých řetízků a západních hadrů uvízne učebnicově i žák Tomek, třídní primus, mladý astronom a fotbalista, kolem něhož se pohybují samí špatní kamarádi.

Sám by obstál, ale když se zamiluje do vrstevnice Marty, musí se začít otáčet a dělat love, aby neztratil její přízeň. A výnosnější než sběr gum, zpívání v kostele či psaní písemek je to, co mu nabízí pasák Boris, prototyp nové lumpenburžoazie. Jenže jak mu člověk jednou uvízne v luxusním autě, tak...

Výborný herecký výkon

Z díla se postupem doby stává zvířecí terárium, v němž můžeme sledovat odcizení se malého Tomka své rodině i lidem okolo, kteří by jej mohli zachránit. Nikdo z nich, ani pan farář, ani učitel, ani máma jej nedovedou zachytit. Všechno přebije logika peněz.

Nejzajímavější na filmu zůstává nakonec právě výkon jeho mladého hereckého představitele Filipa Garbacze. Svými neuvěřitelně živýma očima i výrazy připomíná postavy animovaných filmů, malé mimozemšťaně či komika Laurela v dětském věku.

Bez toho jistě velmi slibného herce by zůstal film pouze fenoménem ze šanonů sociální úřednice, pro níž je citová otrlost, ziskuchtivost i krutost prostředí podobných teenagerů náplní nijak dobře placené práce.  Život je totiž nejen sviňka, ale někdy i "svině".

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám