Kteří hlavní hosté dorazí na letošní MFF Karlovy Vary?

Už je delší dobu známo, že přijedou Miloš Forman, Paul Schrader a Patrice Chéreau. Všichni tři už na úvod festivalu.

Teď právě se dolaďuje příjezd francouzské herečky Isabelle Huppertové, která dostane Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Je zrovna v Číně, takže máme trochu strach, aby se na poslední chvíli na její návštěvě něco nepokazilo. Cenu by si měla převzít před nedělní projekcí soutěžního filmu Villa Amalia, kde hraje hlavní roli.

Pak čekáme Antonia Banderase a Johna Malkoviche, kteří oba přijedou až v druhé půli festivalu. A také známého ruského herce Konstantina Lavroněnka.

Podobně jako Chéreau tu bude mít přehlídku svých filmů Alan Rudolph, který bude mít čas udělat i vlastní masterclass. A samozřejmě přijede spousta dalších.

Dnes byl oznámen příjezd hvězdného Antonia Banderase. Který z jeho filmů uvedete?

Na jeho přání to nebude film, ve kterém by hrál, ale snímek, který sám natočil. Jmenuje se Letní déšť. Je to jeho druhý režisérský počin. Před projekcí dostane Cenu prezidenta festivalu. Je ještě poměrně mlád, abychom mu dali tu celoživotní. Možná by se i urazil.

Banderas představí ve Varech stejný film (Letní déšť) jako na Berlinale před dvěma lety.

Banderas představí ve Varech stejný film (Letní déšť) jako na Berlinale před dvěma lety.

FOTO: Reuters

Rovněž jste odhalili kompletní seznam soutěžních filmů. Dají se nějak charakterizovat jako celek?

Vypozorovala jsem, že tvůrci, kteří pocházejí z bývalého socialistického teritoria, vidí současnost mnohem pesimističtěji než tvůrci západní.

Já to připisuji tomu, že po dvaceti letech dosažení vytoužené svobody, má už každý trochu pocit rozčarování, k čemuž nás asi vede i politická scéna. Ovšem nejen u nás, podobně to platí v Polsku, v Maďarsku, patrně i jinde.

Snad je to náhoda, ale pravda je, že jak polský snímek Sviňky, tak maďarský Nejsem tvůj přítel, chorvatský Bez konce i ruský Vlček jsou velmi skoupé v humanistickém pohledu. Vidí skutečnost bez iluzí.

Je naopak něco, co spojuje filmy ze zbytku světa, třeba americkou Duši Paula Giamattiho, francouzský snímek Villa Amalia nebo belgický Anděl u moře?

Vlastně se dá říci, že se všechny soutěžní filmy odehrávají v současnosti. Vidět ale v těch západních nějakého společného jmenovatele, je poměrně obtížné. Snad by se dalo hovořit o hledání identity jedince. Odpoutání od minulosti, začátek smysluplnějšího života. Vždycky je tam v centru individuum obklopené společností a čelící nějaké krizové situaci.

Hlavní soutěž MFF Karlovy Vary

Anděl u moře (Un ange à la mer), režie: Frédéric Dumont, více zde.
Potlesk (Applause), režie: Martin Zandvliet, více zde.
Himálaj (Barami Memounen Got, Himalaya), režie: Jeon Soo-il, více zde.
Dvacet (Bist), režie: Abdolreza Kahani, více zde.
Duše Paula Giamattiho (Cold Souls), režie: Sophie Barthesová, více zde.
Nejsem tvůj přítel (Nem vagyok a barátod), režie: György Pálfi, více zde.
Bez konce (Nije kraj), režie: Vinko Brešan, více zde.
Černá ovce (Oveja negra), režie: Humberto Hinojosa Ozcariz, více zde.
Pokoj v duši, režie: Vladimír Balko, více zde.
Sviňky (Świnki), režie: Robert Gliński, více zde.
Za všechno může Jidáš (Tutta colpa di Giuda), režie: Davide Ferrario, více zde.
Villa Amalia, režie: Benoît Jacquot, více zde.
Vlček (Volčok), režie: Vasilij Sigarev
Whisky s vodkou (Whisky mit Wodka), režie: Andreas Dresen, více zde.


Velká režisérská jména budou letos zastoupena v sekci filmů z Cannes Otevřené oči: Almodóvar, Haneke. Ovšem zřejmě zůstanou ve stínu jednoho z nich...

Lars von Trier a jeho film Antikrist... Když jsme byli s Karlem Ochem v Cannes, naše reakce byla jednoznačná, vůbec jsme ho ve Varech nechtěli. Jenže se na něho pořád někdo ptal.

Pak se ukázalo, že sehnat kopii nebude problém, práva koupil český distributor Artcam. A když už jsme měli tu možnost ho ukázat, tak jsme s Karlem ustoupili.

A já vlastně musím říct, že je mi sice Antikrist totálně cizí a nepříjemný, ale čím víc jsem od něj vzdálená, tím méně myslím na ty hrůzy, které jsou v něm zobrazeny, a tím víc musím obdivovat režii Larse von Triera. On holt umí. Vůbec to nepůsobí lacině, člověkem film strašlivě otřese...

Na projekci v Cannes údajně během uvedení filmu omdleli čtyři lidé.

Já byla na novinářské a tam to vydrželi všichni. Pamatuju si, když jsem v Benátkách viděla film režiséra Kim Ki-duka Ostrov, tam skutečně nějaká paní omdlela. A jestli znáte Ostrov, tak tam jsou taky roztomilé scénky. Jenže v porovnání s Antikristem – čajíček.

Charlotte Gainsbourgová ve filmu Antikrist.

Charlotte Gainsbourgová ve filmu Antikrist.

FOTO: KVIFF

Zlatou palmu ovšem vyhrál snímek Bílá stuha Michaela Hanekeho...

Za ten jsme hodně bojovali, začali jsme už přímo v Cannes. Problém je, že je na nosiči, ke kterému musíte mít speciální klíč a ten je navíc na heslo, které platí jen na časově pevně stanovenou projekci. Nemůžete film promítat ani o hodinu později. Asi je to namířeno proti pirátství. Nakonec nám ale udělají speciální kopii na HDCAMU a my ho budeme moci uvést aspoň v sále Espace Dorleans.

Vy jste o Bílé stuze prohlásila, že to byl nejzásadnější film letos v Cannes a možná i za několik posledních let.

Snímek se teprve ve svém průběhu postupně otevírá a začínáte chápat, co jím Haneke asi chtěl říct. Není tam odhaleno, kdo je původcem všech těch podivných událostí. Je jen naznačeno, že by to mohla být skupinka dětí. Nejsou však nijak konkrétně obviněni.

Celá komunita je navíc stmelená protestantstvím. Postupně se ukáže, že zdejší pastor ve svém mravním přesvědčení o jedné jediné správné výchově vlastně pěstuje v těch dětech pocity určité zlovůle, pokrytectví, špatného svědomí...

Bílá stuha se odehrává před první světovou válkou, začnete chápat, že z těchto dětí mohly být velmi snadno vycvičeni ti, kteří pak ve dvacátých letech podporovali Hitlera.

Letos je obecně hodně zastoupena maďarská kinematografie...

V hlavní soutěži máme už zmíněný snímek Nejsem tvůj přítel György Pálfiho, ale i film Ztracené časy, který je v sekci Na východ od Západu, se mi zdál taky hodně pozoruhodný. Máme tam i Sedmý kruh.

Musím říct, že mezi těmi dvaceti filmy, které Maďaři za poslední rok natočili, bylo tak pět opravdu velmi dobrých, schopných obstát na festivalu. Srovnejte to s naší kinematografií.

Film Sedmý kruh se inspiroval skutečným příběhem.

Maďarský film Sedmý kruh natočil Árpád Sopsits.

FOTO: Magyar Filmunió

To jste mi nahrála. Proč není v soutěži žádný český film?

Máme v Na východ od Západu film Zdeňka Tyce El Paso, myslím, že v rámci této sekce vzbudí sympatie. Vím, že třeba v Itálii či ve Francii je problém minoritních etnik velmi aktuální, a v tomhle kontextu by El Paso mohlo zaujmout.

V hlavní soutěži máme aspoň slovenský film Pokoj v duši, ale žádný použitelný český jsme neviděli. Třeba Normal se nám zdál až přehnaně efektní. Každý festival je zvyklý na jiný typ filmů a nám připadalo, že se vymyká těm našim, že je moc spektakulární.