V současné době jste pravidelnými hosty řady hudebních festivalů. Jak často jste však zváni na filmové festivaly?

Markéta: V posledních pěti letech jsme opakovaně vystupovali na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, pozvali nás i na filmové festivaly do zahraničí, třeba do Utahu na Sundance. Což je skvělé, protože já osobně mám festivaly, ať už hudební nebo filmové, strašně ráda. Vždycky je na nich plno dobré hudby a skvělých filmů, znamenitá atmosféra a spousta lidí.

Na karlovarském festivalu vystupuje řada kapel, ale vy jste specifičtí tím, že vás proslavil film Once a hudba k tomu nezávislému snímku. Myslíte, že za vaším pozváním stál i fakt, že jste držitelé Oscara za nejlepší filmovou píseň?

Markéta: Věřím, že za naším pozváním vězí víc než jen to, že jsme držitelé Oscara. My si Oscara strašně považujeme a snad si ho váží i všichni milovníci filmu, ale doufám, že se jim třeba líbí i naše hudba.

Jaké filmy jsou vám nejbližší?

Glen: Mám rád všechny druhy filmů; jsem prostě filmový fanda. Jako dítě mě rodiče brali při zvláštních příležitostech do kina. Třeba když jsem měl narozeniny nebo když běžel nějaký slavný film: Čelisti, Superman nebo Rocky. Opravdu jsem se však do filmů zamiloval až jako teenager. A mohl za to snímek Půlnoční kovboj, který jsem viděl v letním kině. Úplně změnil můj pohled na kinematografii! Najednou jsem se začal dívat na filmy pečlivěji a postupně objevovat ten filmový svět, který ležel mimo televizní obrazovky a omezenou nabídku kin v naší čtvrti.

Společně jste si zahráli ve filmu Once, Glen se navíc objevil už v roce 1991 ve filmu Commitments slavného režiséra Alana Parkera. Přemýšlel jste, Glene, někdy, že byste se namísto hudby věnoval herectví?

Glen: U mě vždycky bude na prvním místě hudba, hlavně proto, že to je přímá a okamžitá komunikace s publikem. Oproti tomu film děláte pro někoho, komu nevidíte do očí. Muzikantskou profesi bych za nic nevyměnil, je to skvělý život! Když jste hercem, je vaší prací vytvářet charakter postavy, kterou hrajete. Je to sice zábava, ale rozhodně to není život pro mě.

Jak se vám potom vytvářely postavy ve filmech Once a Commitments?

Glen: V obou těch filmech jsem hrál hlavně proto, že mi obě postavy byly blízké. Ale být profesionálním hercem, to znamená být si hodně jistý tím, kdo vlastně jste. Jinak by se vám mohlo stát, že začnete žít v imaginárním světě.

Několikrát jste se zmínil, že byste se rád postavil za kameru. Už se vám to podařilo?

Glen: Natočil jsem letos v New Yorku jeden krátký film, což byla skvělá škola. Opět jsem si při tom uvědomil, jak moc mě filmařina vzrušuje! Všechny ty věci jako hledání nejlepšího způsobu jak vyprávět příběh, kam umístit kameru, kolik natočit záběrů... To všechno mě strašně bavilo.

Lze ve stručnosti popsat, co všechno se událo od okamžiku, kdy jste získali Oscara?

Markéta: To stručně nejde. Ale zjednodušeně řečeno máme od Oscarů plné ruce práce s koncertováním, hlavně ve Státech a v Evropě. A pořád to ještě nekončí; teď nás čeká spousta vystoupení v Americe, v lednu budeme hrát v Asii, Japonsku a Austrálii. A k tomu všemu samozřejmě média. Všude a pořád dokola.

Stíháte při takovémto vytížení vůbec psát nové písničky?

Markéta: Nové písničky průběžně vznikají pořád, ale je pravda, že v současné době se spíš soustředíme na koncertování. Nových skladeb máme hodně, jen najít čas je dokončit. A pak samozřejmě zajít do studia a nahrát je. Zatím netušíme, kdy by mohla nová deska vyjít. Letos to nejspíš nebude, snad někdy v první polovině příštího roku.