Hlavní obsah

Výběr Salonu: Jan Keller, Steven Hall, Thomas Bernhard

Právo, SALON

Sociální sítě jsou podle Jana Kellera nikoli nadějí, ale zdrojem nejistoty. Angličan Steven Hall napsal román o žralokovi živícím se lidskými vzpomínkami. Literární ceny podle Thomase Bernharda.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

výběr Salonu

Článek

Jan Keller:

Jan Keller: Nejistota a důvěra

Jan Keller: Nejistota a důvěraaneb K čemu je modernitě dobrá tradice

Slon

Neradostný pohled na vývoj společnosti od osmdesátých let minulého století začíná odkrýváním pojmu síť jako ideální pomůcky pro mlžení. Sociální sítě jsou představovány jako naděje, ve skutečnosti jsou jedním z hlavních zdrojů nejistoty. Bělohradského pojem nevolnost navozuje pohled na rozvinutou mafii jako formu podnikání. Keller se opírá o čerstvé práce svých zahraničních kolegů a cituje mj. Francouze L. Chauvela: Jestliže otec se mohl narodit v nižších vrstvách a měl šanci postoupit do vrstev středních, jeho syna a dceru častěji čeká posun právě opačný. (zp)

Steven Hall:

Steven Hall: Čelisti slov

Steven Hall: Čelisti slov Přeložil Ladislav Nagy.

Odeon

Mimořádně povedený debut anglického autora je vlastně holdem režisérovi Stevenu Spielbergovi a jeho filmu Čelisti (Jaws, 1975). Eric Sanderson se probudí z komatu a pokouší se zrekonstruovat svůj život. Pomáhá mu psychoterapeutka, ale současně dostává dopisy od sebe samého. Buď trpí opakující se ztrátou paměti, nebo… Nebo mu opravdu hrozí nebezpečí. Pronásleduje ho totiž pojmový, konceptuální dravec, žralok, živící se lidskými vzpomínkami a vrozeným sebeuvědoměním. Bystřiny, potoky a řeky lidského vědění, zkušeností a komunikace, které mohutněly během našich krátkých dějin, nyní vytvořily rozlehlé, bohaté a hojné prostředí. Proč bychom se měli domnívat, že tyto toky budou sterilní? Tohle je dobrá otázka. Nad některými z nás už, zdá se, vnitřní predátor dozajista zvítězil. (šof)

Thomas Bernhard:

Thomas Bernhard: Moje ceny

Thomas Bernhard: Moje ceny Přeložil Miroslav Petříček.

Prostor

Nedávno z pozůstalosti vydané a záhy i do češtiny přeložené rukopisy z počátku osmdesátých let Bernhard neschovával a mínil je zveřejnit, ale z bůhvíjakých příčin se tak nestalo. Ani čas jim neubral na ironické brizanci mířené i proti sobě: Pohrdal jsem těmi, kdo ceny dávali, ale ceny jsem nijak důsledně neodmítal. Všechno to bylo protivné, avšak nejprotivnější jsem byl sám sobě. Nenáviděl jsem ceremonie, ale účastnil jsem se jich, nenáviděl jsem ty, kdo ceny udíleli, ale peníze jsem bral.

Důvodů pro pohrdání měl dost, například když při slavnosti spojené s předáním čestného daru Spolkového svazu německého průmyslu v roce 1967 z něho udělali paní Bernhardovou a ze spisovatelky Elisabeth Borchersové pana Borcherse. (zp)

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr Salonu: Prokop Tomek, Jáchym Topol

Proč ministr vnitra Rudolf Barák šest let seděl, se dočtete v knize Prokopa Tomka. Jáchym Topol vydal možná svou nejlepší prózu pod názvem Chladnou zemí.

Výběr článků

Načítám