Článek
O takové síle příběhů není pochyb (ostatně časopis Bookseller Puchnera přirovnává k Yuvalovi N. Hararimu, který v obecnější rovině rozvíjí právě toto téma), ovšem Svět ve slovech působí, jako by si autor nejdřív vytyčil tezi o knihách jako aktérech dějin a teprve poté pro ni hledal důkazy.
Tak třeba v kapitole věnované Eposu o Gilgamešovi a novoasyrskému vládci Aššurbanipalovi Puchner naznačuje, že právě šířením Eposu Aššurbanipal posiloval svou moc – ovšem pravděpodobnější je, že ta rostla díky písmu a na něj navázané byrokracii. Obdobně Alexandr Veliký prý při svých dobyvačných taženích jednal podle Homérovy Iliady – Alexandr Homéra bezpochyby obdivoval, ale jeho vojenské úspěchy stály (paradoxně) právě i na tom, že dokázal naslouchat příběhům cizích kultur a poklonit se jejich bohům.
Jednu kapitolu Puchner věnuje Benjaminu Franklinovi a jeho „příspěvku k dějinám literatury“. Ten má spočívat v založení sítě tiskáren (které ovšem tiskly hlavně noviny a letáky) a vydávání významného listu Pennsylvania Gazette, jehož úspěch však začal tím, že Franklin zrušil plán svých předchůdců publikovat na pokračování encyklopedii – neboli zbavil noviny tíhy literatury.
Naopak když autor píše o knihách, které na svět měly nepochybný a poměrně přímý vliv (Komunistický manifest), přináší inspirativní postřehy (ostatně manifesty jsou jednou z Puchnerových odborných specializací). Zároveň je obdivuhodná pestrost jím vybraných knih a kulturních okruhů – vedle děl z evropského kánonu jsou tu zastoupeny i literatura japonská, mayská či západoafrická.
Je pravda, že v jistém smyslu „jazyk, slova a literatura (…) dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu stejnou měrou jako slavní vojevůdci, vynálezci a revolucionáři“, jak čteme v anotaci českého vydání. V knize samé však přesvědčivé stvrzení této teze nenajdeme – po přečtení Světa ve slovech lze spíš říct, že literatura, technologie a společnost se navzájem ovlivňují; různou měrou, jak kdy, případ od případu.
Největší radost při čtení jsem nakonec zažíval u drobných příhod z literární historie, obohacujících detailů – třeba když autor líčí, jak jednou jedinkrát Ježíš psal, aby si ukrátil čas, než písaři a kněží odejdou a on bude moci zůstat o samotě se ženou obviněnou z cizoložství: „Během čekání psal prstem do písku. Evangelia
neříkají, co napsal. Možná stačí vědět, že psal, a to právě ve chvíli, kdy ho písaři konfrontovali s Písmem. Nepsal na papyrus, ale do písku, který za chvíli rozvál vítr.“
Martin Puchner
Martin Puchner Svět ve slovech
Martin Puchner Svět ve slovech aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci
Martin Puchner Svět ve slovech aneb O síle příběhů utvářet národy, historii a civilizaci Přeložila Petra Johana Poncarová.
Host
Martin Puchner: Svět ve slovech
