Článek
Jen publicista Jiří T. Král na Tvar za nevydané číslo zaútočil a popsal jeho redaktory jako samozvanou elitu, která se chce mermomocí udržet u poloprázdných koryt. Jiří T. Král je tím typem komentátora, u kterého všichni předem vědí, komu straní a komu ne. Tvar nemá Král z mnoha osobních i neosobních důvodů rád. Jeho názory jsou tudíž osvěžující, ale nijak zvlášť relevantní.
Časopisu vyčítá, že se jeho redaktoři starají víc o peníze než o kvalitu své práce. Ano, v tom je jádro pudla. Tvar skutečně není tvůrčí, energií nabité periodikum, jakým snad býval před deseti, patnácti lety. Je unavený, urousaný, šedivý, smutný. Ale není to vina Tvaru. Kdyby se jeho redaktoři nestarali o peníze, už dávno ten časopis nevychází. Jak by mohl být s podobnou redaktorskou sestavou dobrý, ukazuje jeho historie. Jenže když chcete za hluboce podprůměrné peníze bez jistoty a perspektivy co dva týdny naplnit plachty plné textu, neudržíte glanc věčně.
Jiní už to zabalili. Aluze, jeden z nejlepších literárních časopisů u nás, přešla do digitálního předpeklí. Ani to není ostuda její redakce. Je třeba znovu řvát: kulturní politika tohohle státu je ostudná. V tom, jak podporujeme vlastní jazyk a literaturu, patříme mezi zaostalé rozvojové země. Kamkoliv se podíváme do Evropy, vidíme, jak se dá a má literární život pobízet. Jakým procentem veřejných peněz se mají podporovat literární časopisy, nové knihy, překlady, a proč to má smysl. Že to neděláme, je důkazem veksláckého myšlení politiků, jejich neschopnosti vidět dál než na volební billboard. V zemi, která má dvousetletou tradici dobrých literárních periodik, neudržíme v solidním stavu ani jedno. Ta, co ještě existují, živoří.
Nejde o to sanovat Tvar. Problém je v podpoře celé živé české literatury. Podpoře, která je dlouhodobě ubohá, hloupá a nedůstojná. Tvaru bychom měli poděkovat za to, že na to dalším, aspoň drobným donkichotským gestem upozornil.
