Nemyslím, že stát zanikne, ale… Sara Polak o budoucnosti, technologiích a cloudových společenstvích

Rozhodně jsme. Tradičně by archeologové naše období vnímali nejspíše jako kolaps civilizace, ačkoli já jsem přesvědčená o tom, že chápat civilizace lineárně nedává smysl. Civilizace existují paralelně, různě se prolínají, vyvíjejí. Ke každému impériu vždy vznikal nějaký underground. A ta rtuťovitost, která je podložím pro pokrok a sociální i kulturní evoluci, se dneska formuje na bázi technologií.

Když to řeknu zjednodušeně, lidé byli nespokojení s tím, jak se tisknou peníze, a tak si vymysleli bitcoin, aby měli decentralizovanou, šifrovanou měnu, do které se jim neplete třetí strana. Ze začátku se přes bitcoin pašovaly drogy, zbraně a dětské porno, ale najednou se z něj díky masové adopci technologií stala měna, v níž si babičky ukládají důchod. A to jediné, co k tomu stačilo, nebo co to alespoň postrčilo dopředu, byla koronavirová pandemie. Lidé seděli doma, viseli na internetu a začali přemýšlet, jak můžou své základní evoluční potřeby nasytit nějakým rychlejším způsobem.

Hrana chaosu je pro mě šedou zónou – paradoxem, protože chaos nemá mít žádnou hranu. Je to moment, kdy se rozhodne, jestli chaos zůstane chaosem, nebo se z něj zformuje nový řád. A ten dodává dnešní underground, který na instituce tlačí, aby se vyvíjely, a vytváří jim zdravou konkurenci, kterou nutně potřebují.

Zatím mnoho změn nevidím. Snad jediným tuzemským příkladem jsou rekomendační algoritmy na sociálních sítích, které dokonale využila kampaň Andreje Babiše. Jeho tým pochopil, že negativní komentáře dostanou zprávu k více uživatelům, a díky provokativním statusům se přiblížili nové cílové skupině, která sice s Babišem nesouhlasila, ale nevědomky mu dělala hlásnou troubu. V politice je ale jinak z mé zkušenosti velmi málo lidí, kteří by se technologiím a inovacím do hloubky věnovali. Ti jsou ve start-upech nebo jinde v privátní sféře. Politické strany jedou ještě na excelu.

Všechny aspekty zatím nejsou dořešené – i to bude součástí mého výzkumu. Ráda bych nicméně podotkla, že ačkoli jsou cloudové civilizace založené na přístupnosti technologií, jako je internet, nejsou to nějaké fantaskní online světy. Půjde spíš o jiný způsob života v reálném světě než o únik do metaverza. Být cloudovým občanem neznamená být bezvýhradně odkázaný na svůj router, jen nejste svázaní s místem, kde žijete.

V oblastech jako transakce nebo výměna informací už cloudová společenství určitým způsobem existují, ať na sociálních sítích, webu 3.0, blockchainu, v DAOs, či POAPu. Finance jsou pokryté kryptoměnami a online vzdělávání také probíhá, byť obvykle není institučně uznávané. Z takové Khan Academy se nicméně můžete naučit více než z leckteré tradiční školy. Také v medicíně je možné pomocí umělé inteligence řadu věcí decentralizovat.

Složitější to bude třeba s armádou. Mám kamaráda v té britské, který tvrdí, že je to nemožné. Ale i samotná britská armáda prošla obrovskou proměnou. Před sto lety museli její vojáci fyzicky kontrolovat čtvrtinu světa, teď jich je osmdesát tisíc, často sedí v kancelářích a jejich hlavním problémem je kyberbezpečnost. Nepřítel už dávno není jiná imperiální mocnost s tanky a letadly – je to člověk, co umí programovat. Moment, kdy se váleční žoldáci změní v nájemné hackery a armáda bude zajišťovat administrativu a jenom občas někam vyšle elitní jednotku, už pomalu přichází a je pouze otázka času, kdy převládne.

Nemyslím, že jde tolik o umělou inteligenci, jako o základní technologie typu blockchain a rychlý internet. Ty budou časem schopné nahradit víceméně cokoli.

Standardní otázka, na kterou se mě všichni ptají, je: Kdo postaví silnice? Já jsem ale realistka, nemyslím, že stát zanikne. Ani ho nechci zničit a nahradit nějakou digitální utopií. Ráda bych ho jen doplnila paralelním společenstvím umožňujícím volbu.

To by bylo krásné, ale jak už jsem zmínila, jsem realistka. Lidé jsou evolučně nastavení žít ve skupinách maximálně o pár set jedincích. Pokud chcete udržet při životě stát, moloch i o mnoha desítkách milionů občanů, potřebujete byrokracii jako blázen, a ta prostě z principu nemůže být flexibilní a držet s dnešním technologickým vývojem krok. Státy dokonce často ani nemají zájem, aby vznikaly technologie, které nabourávají jejich monopol. Raněné zvíře se prostě brání. A to, že se v digitalizovaném, a tím pádem transparentnějším státě hůře schovávají různé nekalosti nebo neschopnost, je už jen třešnička na dortu.

Když vidím, jakým tempem se posouvají mozky výzkumníků či ekosystém start-upů, nebo co se děje v blockchainové komunitě, a pak čtu stopadesáté stostránkové pédéefko o státní technologické strategii, tak mi to zkrátka i při nejlepší vůli nepřijde srovnatelné. Proto jsem proti státnímu monopolu.

Každé nové společenství nevyhnutelně sklouzne k hierarchii. Nechci předstírat, že když člověku dáme 5G internet, zapomene na poslední tři miliony let evoluce a se všemi se bude dělit. V DAOs přesně takový problém s tokenizací mají. Představy, že investice do bitcoinu jsou dostupné všem, jsou taky mimo, protože pro někoho, kdo nemá z čeho spořit, nemá podobný princip smysl. Sama jsem byla v situaci, kdy jsem musela své kryptoměny prodat, abych měla na nájem.

Přijde mi ale důležitá ta škála. Na blockchainu můžeme udržovat společenství menší, ovšem stále funkční. Tím se přibližujeme evolučnímu optimu nějakých 250 lidí, kde můžeme transparentně, šifrovaně komunikovat a stále dávat průchod lidské přirozenosti. Věřím v evoluční vývoj, což neznamená primitivní násilný stav.

Když se podíváme na archeologické nálezy, vidíme, že i neandertálci svým starým a nemocným předžvýkávali jídlo, aby se o ně postarali. Také sociální péče je součástí takového vývoje a já mu radši nechám volný průběh, než abych shora diktovala, jak by měl vypadat.

Nemyslím si, že by to dosáhlo větší míry než teď. Nedávno jsem četla o tom, jak si státy začínají chránit místní zvyky, protože se k nim s krizí identity lidé více upínají. Například česká vlajka, hymna nebo český jazyk jsou přitom relativně nové věci. Sama miluju češtinu, svíčkovou i Cimrmana, ale držet lidi za každou cenu svázané s jednou identitou nemá cenu.

Navíc to se bavíme o individuální identitě, která stejně v rámci té státní nemá prostor. Když musíte platit daně nebo jít umřít do zákopu, dávat velký prostor individualistickému myšlení by byla ze strany státu sebevražda.

Stát bez digitalizace nemá nástroje, jak své služby personalizovat potřebám jednotlivců – a tak všem nařídí například pravidelné kontroly u obvodního lékaře. Přitom má každý jiné genetické zatížení, jiné tělo. Proč někdo nechodí jednou za pět let a někdo každý půlrok? Protože k tomu stát nemá data, případně je nevyhodnocuje.

Cloudová společenství takovou personalizaci umožňují a se státem se nevylučují. Už dnes jsou lidé, kteří mají občanství ve státě A, řidičák ve státě B, firmu ve státě C, mobilního operátora ve státě D a celosvětové zdravotní pojištění. To ale neznamená, že nemají žádnou identitu. Jsou globálními občany, kteří využívají globální služby.

V euroamerickém prostoru považujeme vlastní vývoj za všeobecný, samozřejmý a myslíme si, že náš systém demokracie a národních států je vrchol evolučního vývoje. Ale když se srovnáme s jinými civilizacemi, často dost zaostáváme. Čína je z hlediska umělé inteligence o raketové míle napřed a myslím, že už ji nedoženeme. Indie je na tom podobně.

Velký potenciál mají cloudová společenství v Africe. Uměle vytvořené národní státy z doby kolonizace tam nedávají žádný smysl, a cloudová společenství by mohla poskytnout nejen přirozenější prostředí pro sdružování komunit, ale i možnost vyhnout se zkorumpovaným elitám a warlordům. Navíc tam jsou široce rozšířené mobilní telefony a chybějí instituce, které by vývoj brzdily, takže věřím, že nás Afrika brzy technologicky převálcuje. A já se na to těším. Trochu to naší civilizační stagnací zamíchá a donutí nás se zamyslet, jestli je náš způsob života skutečně optimální.