Článek
Na druhou stranu, mít Murakamiho od prvopočátku za mluvčího generace šin džin rui, takzvaného „nového lidského plemene“, přistupovala bych k jeho postavám s před porozuměním a dříve v nich nahmatala archetyp současného Japonce, ve většině případů odsouzeného k některé z podob dokonalé samoty.
Sputnik, má láska odhalí své přednosti nejlépe jako součást mozaiky, kterou Murakamiho knihy tvoří od prvního českého překladu, jímž bylo v roce 2002 Norské dřevo – kniha, v názvu odkazující na hit Beatles z šedesátých let, která se stala doma bestsellerem (čímž si pohněvala tamní kritiky) a na Západě intelektuálským tahákem slibujícím stravitelný výlet do nepoznaných zákoutí moderní japonské mysli. Než vypustil Murakami posledního Sputnika, zakotvily jeho romány v jízdě napříč světovými bibliotékami v Česku ještě čtyřikrát.
Přistupuje-li člověk k jeho knihám jako k obrobkům svého literárního protégé, zklamán jistě nebude. Sputnik, má láska je na první, rychlé čtení příběhem tří lidí takřka znehybněných samotou a nutností vydržet ve své vlastní společnosti.
V gestu sblížení si navzájem nabízejí ruku k přátelství a lásce, ale zdálky stejně vypadají jen jako prosebníci s otevřenou dlaní. Sputnik je ve vyprávění jejich věčným průvodcem a analogií – láskou na vzdálenost k studenému orbitu.
Murakamiho svět však na rozdíl od toho našeho, v němž existuje jen přijetí či odmítnutí, obsahuje ještě třetí přirozenou možnost volby: odchod. Je přitom jedno, kam si čtenář ten tajemný úkryt před existencí zasadí. Někdy se hodí myslet na útěk do šílenství, jindy před ním stojí paralelní světy s nekonečným množstvím scénářů, pak zase podvědomí nebo dokonce smrt. V jedné z těchto úrovní však můžou vypravěč, jeho zmizelá láska Fialka i tajemná Mjú prožít něco jako štěstí.
„Nového lidského plémě“ se Murakami literárně zmocnil hned zkraje své kariéry v sedmdesátých letech. Šin džin rui jsou potomci válečné generace, nedotčení dluhy, které muselo Japonsko za válku vyrovnat, a neúčastní rehabilitace národní pověsti. Žijí v blahobytu a sledují, jak státní ekonomika spokojeně probublává, zatímco pod tsunami životních příležitostí omámeně počítají, kterou si zvolit za vlastní. Jejich vzorem jsou pilíře západního savoir vivre, případně klasického intelektuálství dovedeného k japonské preciznosti; právě té, která nepovažuje nádobí z myčky za dostatečně čisté, a proto ho pro jistotu ještě jednou opláchne.
Útlum prožitku mezi budoucími generačními vůdci oslovil nejen sociology a spisovatele, ale jeho odlesk zachytili i v blízkém jazzovém vesmíru – jmenovitě třeba mimozemšťan John McLaughlin. V Murakamiho vesmíru je Sputnik, má láska nejen svým rozsahem, ale zejména komorností příběhu a pointou v jednom obraze miniaturou. Troufnete si předvídat, jak bude čarokresba děje pokračovat. A snad budete cítit potěšení, že svého autora dobře znáte.
Naposledy jste si mohli od Murakamiho přečíst román Sputnik, má láska v překladu Tomáše Jurkoviče. V první polovině tohoto roku pak Odeon vydá jeho knihu úvah O čem mluvím, když mluvím o běhání. Nakladatel ji doporučuje Murakamiho oddaným fanouškům, budoucím spisovatelům a běžcům dlouhých tratí.