Knižní výběr Salonu – inventura za rok 2019

Saša Filipenko

Saša Filipenko Rudý kříž

Saša Filipenko Rudý kříž Přeložil Libor Dvořák.

Pistorius & Olšanská

Čím více času uplývá od tragických událostí druhé světové války, tím jako kdyby knihy, které k této tematice vycházejí, byly naléhavější, „schopnější“ vyvolat silnější emoce. Možná je to tím, že ti, již to prožili na vlastní kůži, museli kolem svých vzpomínek vytvořit obranný val, museli si zakázat na to vzpomínat, být cyničtější než okolí. Ruský spisovatel běloruského původu Saša Filipenko napsal skvostný, tragický, a přesto optimistický román, v němž zpracovává jedno z temných míst sovětských dějin. Nejen že vojáci Rudé armády, kteří padli do zajetí, byli označeni za zrádce a stalinistický režim zcela odmítal jakoukoliv aktivitu ze strany mezinárodního Červeného kříže, byť jen informativního charakteru, ale za zrádkyně byly považovány i jejich manželky. Protože všechno souvisí se vším – a z toho přece jasně plyne, že i žena zajatého sovětského vojáka byla pro SSSR potenciálním nepřítelem.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Norbert Gstrein

Norbert Gstrein Anglické roky

Norbert Gstrein Anglické roky Přeložil Radovan Charvát.

Prostor

Některé romány, ty nelineární, jejichž děje jsou různě časově přeházené, vypadají jako origami: zvíře či předmět, které vznikly překládáním papíru. Plochy, jež jsou větší a jsou vidět, nejsou tak důležité jako ty menší, nepodstatně vypadající kousky papíru. Když rozložíme román rakouského prozaika Norberta Gstreina do jedné plochy, příběh je následující: před nacismem utekl do Velké Británie rakouský Žid Gabriel Hirschfelder, jenž se později stal známým spisovatelem. Jeho život se snaží prozkoumat vypravěčka, narážející na občasné zvláštní spisovatelovo chování a určité nesrovnalosti, když vyzpovídá tři ženy, které prošly jeho životem, a když se jí dostanou do ruky některé jeho zápisky. Co je v jeho životě vůbec pravdivé? Gstreinovi se podařilo dostat do „smyšleného“ románu i málo známá fakta o společné internaci Rakušanů, Němců a Italů (Židů i nacistů) na začátku války na ostrově Man.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Iva Tajovská

Iva Tajovská Hořící nebe

Prostor

Od konce druhé světové války sice uběhlo téměř pětasedmdesát let, ale stále jde o zásadní a pro mnohé určující součást rodinné paměti. Román Hořící nebe navazuje na autorčinu předcházející knihu Odpusť, že jsem se vrátil. Úvodní „vzorec“ příběhu je poměrně originální. Americký fotograf je za války začleněn jako dokumentarista do svazku bombardovací perutě, jež má za úkol zlikvidovat pardubickou rafinerii. Jenže v Pardubicích žije žena, s níž se před několika lety setkal v Itálii, žena, která ho stále až obsedantně miluje a která porodila jeho dceru (což on neví). Nicméně hlavním tématem románu je ta stále nás pronásledující protektorátní volba: odvaha a statečnost, i když nám i našim nejbližším hrozí smrt, anebo přežití za každou cenu, včetně zrady a smrti jiných…

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Milan Nápravník

Milan Nápravník Prokletá slast a jiné eseje

Academia

Z hlediska temporality jsou čeští surrealisté ve srovnání s ostatními literárními (či spíše uměleckými) skupinami jako z dob, kdy se rozdělila prapevnina Gondwana na jednotlivé díly. To je prosím taková surrealistická poklona. Za udržením kontinuity, udržením řádu a smyslu, stálo taky vyloučení některých členů, z nichž se stali rázem surrealisti na volné noze. Milan Nápravník (1931–2017), od sovětské okupace žijící v Německu, představuje opak, on sám dvakrát ze surrealistické skupiny vystoupil (1965, 1993); kdo je pak vlastně ten pravý pokračovatel Bretonův? Jeho deset esejů z let 1978–2016 většinou výrazně přesahuje umělecké meze. Třeba jeho zkoumání potřeby moci, touhy po ní, zda na jejím počátku nestála touha erotická, touha po slasti, ho dostává někam do prostor mezi markýze de Sade a Michela Foucaulta (velice obecně řečeno), a kdo má zvýšenou schopnost imaginace, může se pokusit do tohoto vzorce vprojektovat nejvyšší české politiky (pak už to ale je spíše něco mezi dada a absurdním románem).

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Datho Turašvili

Datho Turašvili Džínová generace

Datho Turašvili Džínová generace Únik ze SSSR

Datho Turašvili Džínová generace Únik ze SSSR Přeložil Filip Krajník.

Větrné mlýny

Únos je kriminální čin, o tom není sporu, nicméně důvody pachatelů mohou být velice různorodé. Může jít například o útěk, který je vyvolán nemožností opustit nějaký stát legálně (z československé historie známe třeba únos letadla do NSR z roku 1972 nebo snahu o únos školního autobusu bratranci Barešovými v roce 1978 – oboje mělo tragický konec). V roce 1983 se skupina mladých Gruzínců pokusila zmocnit letadla Aeroflotu mířícího do Turecka. Přestože šlo o vzdělané lidi, jejich plán byl dětinský a výsledkem bylo několik nevinných obětí při zásahu bezpečnostních sil. Tato událost dodnes není v Gruzii zapomenuta: byli únosci teroristé, když nikoho nezabili? Po jejich popravě obdržely rodiny odsouzených k proplacení účet za náboje, kterými byly zabity jejich děti. Každý náboj stál tři rubly.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Josef Kreuter

Josef Kreuter Z Brandejsa do Bruselu

Josef Kreuter Z Brandejsa do Bruselu Vzpomínky na léta 1942–1993

Academia

Ekonom Josef Kreuter (1942) není obvykle zmiňován ve spojitosti s dnes „provařeným“ Prognostickým ústavem (předtím Kabinet prognóz), i když byl jeho zaměstnancem po celou dobu trvání. Což dokazuje, že jeho potřeba zviditelňovat se byla nejspíše extrémně nízká; než být politickou figurou, odešel raději na začátku devadesátých let do diplomacie – v dobách přístupových jednání byl naším velvyslancem u Evropské unie. O tom všem jsou jeho vzpomínky vycházející z pečlivého a soustavného zaznamenávání událostí pracovních, rodinných, kulturních i turistických. Nicméně neobyčejně zajímavých je také prvních sto stran z mládí a studia v Praze, kdy si bývalé domovnice nechaly udělat na hlavě trvalou a hlavním ptákem „na úseku kultury“ se stala Picassova holubice míru (Ve víru třídního boje).

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Rainer Maria Rilke

Rainer Maria Rilke Kornet

Rainer Maria Rilke Kornet Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho

Rainer Maria Rilke Kornet Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho Přeložil Ondřej Cikán.

Kētos

Podobně jako Shakespearovy Sonety nebo Poeův Havran patří Kornet pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho k znovu a znovu překládaným (zkoušeným) básnickým textům. O Korneta, který má v německé literatuře podobnou roli jako Máchův Máj u nás, se „pokoušeli“ například Ladislav Fikar, Ludvík Kundera, Radovan Lukavský, Zdeněk Hron či Rudolf Havel. Posledním (zatím) překladatelem je ve Vídni žijící česko-rakouský básník Ondřej Cikán; ke svému překladu připojil i doslov týkající se nejen zvukomalebnosti a českého kontextu, ale také ideologického zneužívání. Cikán, který do němčiny přebásnil mimo jiné právě Máj nebo poezii J. H. Krchovského, vydal knihu v německé a české verzi. Třenice železa, rozkaz a roh; / ticho: Kornete! / A naposled: Kornete! / A s celou jízdou ven v ukrutném burácení.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Wolf Gruner

Wolf Gruner Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava

Wolf Gruner Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava Místní iniciativy, centrální rozhodnutí, reakce Židů 1939–1945

Wolf Gruner Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava Místní iniciativy, centrální rozhodnutí, reakce Židů 1939–1945 Přeložil Vladimír Čadský.

Academia

Německý historik poprvé analyzoval dosud neznámé týdenní zprávy Židovské náboženské obce v Praze, zasílané povinně do Ústředny pro židovské vystěhovalectví, kterou založil a „kontroloval“ Adolf Eichmann. Gruner v závěru své knihy mimo jiné píše: Především bychom se měli pozorněji věnovat otázce, jak je možné, že se na území s nejmenším výskytem antisemitismu v meziválečné Evropě mohla objevit taková radikální protižidovská politika, jež v mnoha aspektech nevycházela od německé okupační moci, resp. předcházela její plány. Pořád a neustále je s našimi dějinami spojený poznávací společenský znak, že když se na nás přitlačí, jsme poturčenější než Turci.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Jiří Janatka

Jiří Janatka Zrádná nostalgie sodovkáren

Druhé město

Cíl je prý zkázou svobody, volnosti, rovnosti a bratrství, zvláště ten nedosažitelný. Jako by se někdo zmocnil volantu a místo volnoběhu zařadil rychlost. / Dřív to bývalo snazší a přehlednější. Chlapci dostali bleděmodrou barvu a stavebnici Merkur, děvčata růžovou a kočárek s panenkou. Dneska vám na pult hodí sako prožrané od molů, které vám nepadne, dámské střevíce a buřinku. Zkuste to vyměnit… (Koncem léta). Ukázka z poslední knihy psychiatra a spisovatele Jiřího Janatky je mnohem výstižnější než tápavý pokus o jeho zařazení do literátského bratrstva. U něj jde zkušenost a odbornost ruku v ruce s imaginací, žádné dobrodružné pátrání po možnostech a nadšení z gramotnosti. Prostředek knihy obsadily básně, jež z obou stran jistí specifické autorovy krátké texty. A na obálce připojil poetické imprimatur Ivan Wernisch.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------------

Marek Toman

Marek Toman Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse, poctivého piráta ve službách madam L.

Baobab

Spisovatel Marek Toman se docela nenápadně stal také úspěšným autorem knížek pro děti. Jeho dekádu starý Můj Golem nedávno vyšel v německém překladu, Cukrárna u Šilhavého Jima získala loni Zlatou stuhu za nejlepší beletrii pro mládež. Autorova novinka pojednává o „neskutečných dobrodružstvích“ začínajícího spisovatele na pirátské lodi a s předchozími tituly ji pojí láska k napínavým příběhům a literatuře jako takové. Někdy jsem strnul, nakloněný nad stránkou, která mi náhle připomněla vzdouvající se plachtu. Z hrdla kalamáře sálala tropická noc a voněly z něj saze z lodních kanónů. Ucítil jsem na jazyku slanou chuť kapek vody, které dolétly až na palubu. A pak jsem šel znovu do toho. Zvedl jsem brk – a pustil se po nekonečném oceánu stránek, po němž se můžeme směle plavit, jak se nám zlíbí. To je ta „madam L.“ z titulu knihy – Literatura!

(Vybral Štěpán Kučera.)

--------------------------

Krajina našich slov 2019

Euroregion Nisa, KAL

Česko-německá antologie, navazující na o sedm let starší knihu Naše krajina slov, představuje tuzemské i německé autory a autorky žijící na území euroregionu Nisa a je určená bohemistům i germanistům, učitelům i studentům a vůbec všem zájemcům z obou stran hranice. Z české strany jsou v knize zastoupeni například nestor (nejen) jizerskohorského psaní Miloslav Nevrlý, romská spisovatelka Irena Eliášová, básníci Pavel Novotný, Julius Benko či Martin Trdla, prozaik Milan Exner a mezi dalšími i autor těchto řádků. Hodné pozoru je též výtvarné zpracování sborníku, ilustracemi ho doprovodila škála umělců spjatých s regionem: Vladimír Komárek, Michal Machat, Jan Měřička či Roman Karpaš.

(Vybral Štěpán Kučera.)

--------------------------

Roman Erben

Roman Erben Trylky

Milan Hodek

Jak prosté! V téhle uspěchané době jsou ti, kteří chtějí číst poezii, jakýmisi zpomalovači času. A Roman Erben (1940), výtvarník, fotograf a taky básník a esejista, křtěný českým surrealismem a „prozkoušený“ exilovou zkušeností, přichází s dalším „retardérem“. Verše své poslední knihy Trylky dopsal ručně do svých kreseb. A faksimile těch listů pak nakladatel Milan Hodek vydal v kroužkové vazbě, takže to vypadá jako trhací blok. Když poklesne hladina / tělesné šťávy, / je dobré se nechat odborníky / lechtat na zádech / nebo na břiše (TABULA RASA). Je to frajeřina jít proti proudu převládajícího diktátu komfortní četby. Ale stojí to za to.

(Vybral Jakub Šofar.)