Pak povinně následuje několik vět o tom, zda jsme se mohli/ nemohli, měli/neměli bránit, a končí se Benešem. Před rokem 1989 býval v textu i povinný odkaz na Sovětský svaz, který by nám prý pomohl, kdyby nás Západ nezradil. (Vždy mě na jazyku pálila otázka, kudy by se k nám Sověti dostali, když ani s Poláky, ani s Rumuny neměli nejlepší vztahy, ale byl jsem posera.)

Ta opakovaná fotka by se mohla jmenovat: Tak jste nám to konečně opravdu udělali! Na rozdíl od fotek z 21. srpna 1968, které by se zase mohly jmenovat: Jak jste nám to mohli udělat?!

Přál bych si, aby se tenhle kolovrátek někdy roznemohl a aby místo toho média otiskla třeba povídku Ludvíka Aškenazyho Polívka: Ke všemu ještě přijel do Prahy zvláštní vlak a přivezl Čechům mastnou polívku. Plavala v ní žlutá oka a šibalsky mrkala na ten český národ, kdo chtěl, dostal sběračku, ba i nášup, tu máte, přátelé, todle vám posílá Říše, a zadarmo.

Dvoustránkový text – a je v něm vše, co na té fotografii, navíc se smutným humorem, ale především s přiznáním, že se najdou i tací, co si tu polívku dají a bude jim chutnat…

Loni v listopadu měl v Praze dvě přednášky americký historik Timothy Snyder, který se věnuje především dějinám střední a východní Evropy a holocaustu (viz jeho knihu Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem).

Jeho vystoupení v Černínském paláci neslo název Národní státy a Evropa, 1918 a 2018. Mluvil mimo jiné o tom, že historie evropského národního státu je historií křehkosti a často i historií selhání, a taky o tom, že anšlus, Mnichov a pakt mezi Molotovem a Ribbentropem nejsou začátkem příběhu, ale jeho koncem, protože malé středoevropské státy byly již dávno pod německým vlivem kvůli obchodní výměně. První světová válka a rozbití impérií vyústily v absenci velké obchodní zóny a Německo tento trh nahrazovalo. Opravdovou alternativou naší krvavé evropské historie jsou podle Snydera impérium a integrace. A dnešní Evropská unie podle něj zahrnuje jak metropolitní, tak periferní fragmenty bývalých říší.

Jakub Šofar

Jakub Šofar

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Takový pohled je skoro až heretický. Copak jsme nějaká periferie? Jenže impéria nemají novodobé národní dějiny, jsou součástí dějin světových. Je to uvažování o řád vyšší a pro nás hledání čtvrtého rozměru. Nicméně připomeňme si povzdech Norberta Wienera, zakladatele kybernetiky, že podstatná informace vždy v informačním kanále drhne, zatímco klišé proklouzne jako po másle.

Chtěl jsem tím jen říct, že pokud zatím nemáme kapacitu na to unést Snydera, mohli bychom zkusit aspoň toho Aškenazyho.