Pro školku bylo k dispozici místo stísněné, na svahu, který se svažuje k severu. Ale kompaktní hmota stavby se s oběma nevýhodami vypořádala. Její dvě úzká křídla okolo otevřeného atria nabízejí prostory pro základní funkce školky, pro příležitosti k poznávání a získávání dovedností, pro hry i odpočinek. Jsou doplněna společným prostorem šaten, jídelny a otevřených teras. Po čtvrt roce se dá říct, že všechno funguje dobře. Dům je, jak už někdo vtipně poznamenal, jedinou prolézačkou, je to prostředí se snadnou orientací a nenáročnými komunikacemi – až na ty schody, ale ty dětem poslouží k poznání rizika.

Je to stavba s technickým vybavením zajišťujícím vhodné vnitřní klima a s jednoduchou stavební technologií. Její nosné stěny jsou z keramických tvárnic, stropy z betonových panelů a ten působivý transparentní plášť má jednoduchou ocelovou konstrukci a stěny z trapézového sklolaminátu. Investiční náklady byly snad až příliš přiměřené, 33 milionů korun, 28 z nich šlo z prostředků evropských fondů. Stavba je krásná, její proporce ladí, měkkost a lehkost, jaké průsvitným pláštěm vyjadřuje, jsou estetickým zážitkem.

Miroslav Masák (1932) je významný architekt, mimo jiné spoluzakladatel SIALu, a vysokoškolský profesor.

Miroslav Masák (1932) je významný architekt, mimo jiné spoluzakladatel SIALu, a vysokoškolský profesor.

FOTO: Ondřej Deml, ČTK

U hodnocení myšlenky se musíme vrátit o nějaký čas zpátky. K názorům italské lékařky a pedagožky Marii Montessoriové, autorky mnoha knih s námětem objevování dítěte, s úvahami o podmínkách rozvoje jeho sociálního cítění, nezávislosti i spoluúčasti. Prostor tradičních školek pokládala za neinspirativní, nenabízející volnost pohybu ani vzájemných kontaktů. Její názory převzal japonský architekt Takaharu Tezuka. Jeho tokijská školka Fuji, která zase inspirovala naše architekty, je charakteristická optickým i fyzickým propojením interiérů přízemního oválu budovy s exteriérem, velkým atriem a volně přístupnou terasou střechy – s naprostou svobodou pohybu, spontánností vzájemných kontaktů a volbou her v přírodním prostředí. Školka nenabízí hračky, ale výběr činností i vztahů, růst sociálního cítění. Inspiruje. Podobá se ulici, která byla školkou mé generace. Autorům vratislavické stavby je Tezukův přístup blízký svou střízlivostí a invencí. I tím, že vychází z psychologie dítěte. Takže také myšlenka je silná.

Vratislavickou školku jsem navštívil a byl to zážitek. Vzpomněl jsem si na povzdech známého švýcarského architekta Petera Zumthora, že udělat dnes, v příliš hlučném světě, klidný dům je náročné. Tady je příklad, že to jde. Školka poskytla dětem ostrůvek blaženosti a české architektuře svěží dílo. Před dvěma sty lety napsal filosof Hegel, že nic velkého se na světě nerodí bez nadšení. Vstřícným starostou Vratislavic nad Nisou je Lukáš Pohanka. Stavbu provedla liberecká firma Brex. Spokojenou ředitelkou je Dana Keltnerová. Architekty návrhu a realizace stavby jsou Alena Mičeková a Petr Stolín.