Tom Hanks
Neobvyklý typ

(něco málo povídek)
Přeložil Vladimír Medek.
Domino

Tom Hanks: Neobvyklý typ

FOTO: archív nakladatelství Domino

Hanks? Ten herec? Inu, spisovatelem může být každý, kdo zvládne abecedu. Viz všechny knihy „vzpomínek“, osobních vyznání či kuchařek. Ale co krásná literatura? Jde o to, aby v případě například zrovna herců nebylo jediným bonusem knihy právě to jméno autora... V americké literatuře má povídka pořád své pevné místo a Hanks má nepochybně načteno, nakonec je i režisérem, tak se umí v té kreativní kuchyni pohybovat. Různá místa, hrdinové, situace a témata, dokonce i sci-fi, ale všem je společná jakási nostalgie po tom, kdy i malé věci ve velkém světě měly své pevné místo Nicméně, na konto českého vydání: Taj Mahal rozhodně není skupina, ale bluesman (jeden).
(Vybral Jakub Šofar.)

Stanislav Komárek
Mandaríni

Academia

Stanislav Komárek: Mandaríni

FOTO: archív nakladatelství Academia

Komárkovi Mandaríni (vyšli letos v novém vydání) nechtějí oslnit psychologií postav, jiskrnými dialogy ani jinými omalovánkami reality, na druhou stranu řada motivů nikam nevede, což se realitě blíží a je s vtipem komentováno. Osudy lidí tu nevyčnívají nad osud japonské kachny nebo čmeláčího roje a devadesátá léta v Praze (s občasnými „úlety“ do Číny nebo do Ruska) jsou zmenšeninou kosmu, kde život může být jen choroba hmotynenávist je jaksi hluboce metafyzická. Komárkova představivost vychází z východní mystiky i západní vědy (viz třeba kapitola o největším lidském parazitu démonopitékovi a o tom, jak se stal vyhledávaným obchodním artiklem), je bezuzdnější, opravdovější než obvyklá spořádaně vymyšlená spisovatelská fikce a působivě stvrzuje autorova slova, že svět je jeden a jeho povaha taky jenom jedna.
(Vybral Štěpán Kučera.)

Dola de Jongová
Strážkyně domácího krbu

Přeložila Magda de Bruin Hüblová.
Pistorius & Olšanská

Dola de Jongová: Strážkyně domácího krbu

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Příběh dvou Nizozemek za druhé světové války. Úřednice Bea se náhodně seznámí s novinářkou Erikou, která má židovské kořeny. Po čase si pronajmou byt, tak jako desítky jiných žen, jež nemají peněz nazbyt. Ale málokdy spojí osud tak rozdílné osobnosti. Bea je pracovitá, spolehlivá, klidná, s občasnými milenci. Erica svobodomyslná, rozhazovačná, střídající milenky. Každodenní život, trable i radosti. Postupně však čtenář zjišťuje, že Bea, ta románově nezajímavá postava, je hlavní hrdinkou. Když její milenec řekne Erice: Tvoje náklonnost k Bee je založena na nezdravých citech – jako by jí otevřel oči. To není jen přátelství, výpomoc, to jsou hluboko ukryté vášně. Nenaplněný vztah končí po německé okupaci Eričinou smrtí. Kniha, která v padesátých letech vyvolala polemiky, je dnes pro nás cudná. A ta cudnost je až perverzní.
(Vybral Jakub Šofar.)

Jaroslava Oválská
Za lyrický subjekt

Druhé město

Jaroslava Oválská: Za lyrický subjekt

FOTO: archív nakladatelství Druhé město

Událostí letošního podzimu se mezi básnickou obcí stala sbírka „neznámé debutantky“ Jaroslavy Oválské. Klíčem k ní jsou verše Půjdu na maškarní za lyrický subjekt, / půjdu za toho, kdo něco prožívá! / Až vstoupím do sálu, všichni oněmí / a budou se kradmo ptát: „Jakého pohledu a mravů / jest nově příšedší?“ A zatímco takto ptát se budou, / já (povznesena tou maligní nudou) / vykročím k pultům se vším obvyklým. Na maškarním bále se nepředpokládá, že by nositelé masek zůstali nepoznáni až do zavíračky, kdy hudebníci sbalí fidlátka a v sále se zhasne. Jak prozrazuje přímo v knize copyright, pohlaví lyrického subjektu jest obojaké: © Milan Ohnisko & Olga Stehlíková.
(Vybral Michal Šanda.)

Nora Eckhardtová
Sen letící želvy

Kniha Zlín

Nora Eckhardtová: Sen letící želvy

FOTO: archív nakladatelství Kniha Zlín

I v případě, že čtenář vstoupí do knihy bez informací o autorce, na konci nebude pochybovat, že debutantka Eckhardtová má něco společného s kinematografií. Ať už jde o zaměstnání jednoho z hrdinů (Viktor je dramaturgem v kině), či jeho životní sen napsat zásadní scénář... Manželství Viktora a Eleny vypadá na první pohled jako pevný, spíše kamarádský než milenecký vztah. Když však Elena potká Egona, toho pravého, elegantního, empatického muže, začne jí Viktor připadat jako zasněný, až egoistický člověk, s nímž ji už nic nečeká. A pak je tu další snílek, Viktorův bratr Oskar, další hledač svého osudu. To, co vypadá jako jedna z variant vztahového mnohoúhelníku, je však už úplně na začátku vyvráceno postavou pana Z., který tak „trochu“ vraždí ženy... Nezapomněl jsem: autorka má film ráda a pohybuje se kolem něj dlouhá léta.
(Vybral Jakub Šofar.)

Osmašedesátý očima tří generací
Klub novinářů Pražského jara

Osmašedesátý očima tří generací

FOTO: archív Klubu novinářů Pražského jara

Na rozdíl od vzniku republiky v roce 1918, kde víceméně panuje shoda v hodnocení ustavení samostatného státu, pražské jaro nás rozděluje, což je v poslední době poměrně oblíbený národní sport. Do této kolektivní monografie přispěly tři generace historiků, novinářů a jiných, z nichž té nejmladší chybí prožitá zkušenost, chuť té doby, její odér (vůně i pach) – což ale nemusí být nutně na škodu. Autorem úvodního textu je doyen české historie Robert Kvaček. Do pěti bloků (pohled domácí, pohled zahraniční, pohled regionální, média a vzpomínky) je pak rozděleno čtyřiadvacet příspěvků plus zpracování ankety o tom, co soudí učitelé dějepisu nejen o roku 1968. Nejodlišnější a nejskeptičtější ve vztahu tématu a současnosti je (samozřejmě) historik Jan Tesař: Geopolitická situace Čechů a Slováků se od té doby sice změnila, ale k horšímu.
(Vybral Jakub Šofar.)