Obludnost a obrovitost falše, kterou dál a dál prosazuje druhá strana, vede k fantastickým teoriím. Od stovek spiklených neziskovek, které zřejmě jako vedlejšák k opečovávání seniorů a sirotků cenzurují internet, až po armády ruských trollů, co z temných kobek v Petrohradu vyhrávají lidová hlasování v Británii, v USA, ba i v Česku.

Skutečnost je přitom prozaičtější. Ne že by neeexistovaly politické neziskovky. Ne že by se státy nesnažily ovlivňovat volby v jiných státech. Ta hlavní síla dezinformací je ale neplacená.

Lenka Pořízková popisuje v knize Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století, jak středověcí, ale třeba i preromantičtí mystifikátoři tvořili minulost, ve kterou věřili. Když James Macpherson dopisoval Ossianovy zpěvy, když Václav Hanka s Josefem Lindou skládali Rukopisy, nešlo jim o to, někoho obelhat. Naopak. Byli hluboce přesvědčeni, že podobné texty musely existovat, protože taková byla historie. Jen zatím nebyly nalezeny. Proto bylo třeba je dodat.

Podobné je to s dnešními hoaxy. Ať už jde o vyrobené Werichovy citáty o muslimech, nebo o zprávu, že EU chce zakázat písmeno Ř, jejich největší šiřitelé nejsou placení provokatéři. Jsou to lidé, kteří věří, že moudrý Jan Werich by něco takového říct mohl, měl, ba možná i řekl, jenom se to nedochovalo. Podobně jako ti, kdo odmítají přijmout fakta o gangu kuplířů a znásilňovačů v britském Rotherhamu, prostě nevěří, že by se něco takového mohlo stát. Takže se to stát nemohlo.

Z protestů proti summitu G20 se ve videu stanou útoky imigrantských hord, protože někde ty hordy přece útočit musejí. Z pařížského podivína se stane vlivný imám tolerantní k homosexuálům, protože islám přece musí mít i gay-friendly tvář.

Proto se taky málokdo omluví při prokázané lži. Nejde pro něj totiž o lež. Když dokazujete něco, co musí existovat, jsou i vymyšlené důkazy pravdivé.

Vítejte ve vesmíru, kde ideál ověřitelné pravdy už neznamená vůbec nic.