Proč pro vás bylo důležité zakončit příběh ze sedmdesátých let záběry z charlottesvillských událostí roku 2017?

Když mi Jordan Peele, který zakoupil práva na zfilmování autobiografické knihy černošského policisty Rona Stallwortha a najal na její adaptaci scenáristy, zavolal, jestli bych to nerežíroval, řekl jsem mu hned, že jo. Musel jsem to sice pak těm scenáristům dost přepsat, ale cítil jsem v tom příběhu obrovskou naléhavost.

Byli jsme ve fázi střihu, když došlo k událostem v Charlottesville. Hned jsem věděl, že to bude pointa našeho filmu. Ale nejdřív jsem musel zavolat rodině zavražděné Heather Heyerové. Při těch nepokojích do ní jeden z neonacistů najel autem. Scénu jejího zabití bych bez svolení její matky nepoužil. Ale jakmile řekla ano, vykašlal jsem se na všechny kolem a tu scénu tam prostě zařadil.

A pak už bylo jasné, že americká premiéra musí být na první výročí těch událostí, a ta festivalová tudíž ještě předtím. Lidi mi říkali, že ukázat film už v květnu v Cannes je kvůli oscarovým šancím nesmysl, ale mně to bylo fuk. Připomínka Charlottesville je důležitější.

Brzy začne přímo v tom městě proces s vrahem. Doufám, že to policie tentokrát ohlídá. Protože jak můžete vidět i na záběrech použitých v BlacKkKlansmanovi, před rokem tam policie vidět nebyla. Dovolila, aby v Charlottesville vypukla bitva jak z občanské války.

Pár měsíců předtím jsme si do Bílého domu zvolili chlápka, jehož jméno říkat nebudu, a ten zmrd měl tehdy po Charlottesville šanci říct, že důležitější než nenávist je láska. Vzhlížíme ke svým lídrům, aby nám udávali směr, činili morální rozhodnutí. Ale ten zmrd neodsoudil ani zkurvený Ku-klux-klan, ani neonacisty. Tehdy mohl světu sdělit, že Spojené státy jsou lepší, než co tihle lidi předvedli. Místo toho spíš připomněl, že USA byly vybudovány na genocidě původních obyvatel a obchodu s otroky.

Proto jste jeho projev zařadil i do filmu? Stejně jako proslov Davida Dukea, zakladatele jedné z frakcí Ku-klux-klanu, který v BlacKkKlansmanovi vystupuje také jako postava příběhu ze sedmdesátých let?

Oba se do toho filmu vepsali sami. Duke tam do té doby byl jen ve skvělém podání herce Tophera Graceho. Měli jsme svůj konec, kdy hlavní hrdinové vidí v dáli hořící kříž.

Už od začátku jsme chtěli naznačit, že jde o přetrvávající problém. Při psaní scénáře jsme pořád mluvili o tom, že minulost obrátíme k přítomnosti. V tomto smyslu nám prezident dost pomohl. Vytvořili nám s Dukem skvělý konec. My bychom to tak dobře nevymysleli.

Když jsem na tom filmu začal dělat, ani by mě nenapadlo, že ten mamrd fakt vyhraje americké volby. Když během kampaně prohlásil, že by se mohl postavit doprostřed Páté avenue, někoho zastřelit, a stejně by neztratil ani jednoho voliče, myslel jsem, že nemá šanci.

Proč podle vás Amerika stále bojuje s rasismem?

Lidi odjakživa potřebují obětního beránka. Někoho, kdo může za to, že nemají práci. Že se jim nedaří tohle nebo ono. Potřebují někoho obvinit z podmínek, v nichž žijí. Ku-klux-klan neosočoval jen černochy, že berou bílým pracovní místa a podobně, říkal to i o Židech, katolících a imigrantech. Právě imigrace vliv Ku-klux-klanu dost posílila, to se podceňuje.

Šokuje vás, jak je příběh ze sedmdesátých let stále relevantní?

Popravdě ne. Takový je život nás nebílých obyvatel Ameriky už od doby, kdy do ní přitáhli naše předky. Rasismus je hrozba, kterou jsem cítil celý svůj život a která se odrazila ve všech mých filmech. Někdy něco děláte a linku, která to spojuje, nevidíte. Já o té stále stejné nenávisti točím třicet let a teprve teď mi to začíná docházet. To, že všechny mé filmy jsou o boji mezi láskou a nenávistí, jako když má v Noci lovce Robert Mitchum na kloubech pravé ruky vytetované slovo láska a na levé nenávist.

Spike Lee

Spike Lee

FOTO: KVIFF

Doufám, že lidem brzo dojde, že jde o globální průšvih, že vzestup xenofobní pravice se netýká jen toho chlápka v Bílém domě. Děje se to všude po světě. Ani obchod se strachem z uprchlíků není jen americký problém. Není to zároveň nic nového, slogan America First! používal Ku-klux-klan už ve dvacátých letech minulého století.

Musíme se probudit. Nemůžeme být zticha. Nejde o barvu kůže. Všichni žijeme na téhle planetě. A ten chlápek v Bílém domě má kód k nukleárním zbraním. Spolu s chlápky ze Severní Koreje a Ruska. Co se to kurva děje? Tenhle film je budíček. Faleš se vytrubuje jako pravda. I o tom vyprávíme. A je mi jedno, co budou říkat kritici. Já vím, že stojíme na správné straně historie. Věřím v naději. Jenže nejsem slepý.

Jinak se omlouvám za všechna ta sprostá slova, ale z toho, co se děje, se mi chce nadávat.

Nechal byste zakázat Zrození národa, film z roku 1915, který v BlacKkKlansmanovi ukazujete jako rasistický snímek, jehož promítání si členové Ku-klux-klanu s gustem užívají?

Studoval jsem na nejlepší filmové škole na světě, na Newyorské univerzitě, a tam nám Zrození národa pustili taky. Problém byl, že můj profesor mluvil jen o inovativních technických aspektech toho filmu, ne o jeho sociopolitickém kontextu. Přitom i to je na něm podstatné. Ten film pomohl ke znovuzrození Ku-klux-klanu, který byl v té době v útlumu, lynčování skoro vymizelo… Ale zakázat ho? Já bych nezakázal ani Triumf vůle. Jen u Leni Riefenstahlové všichni ty nacisty připomenou. Bylo by fajn, kdyby se o nich mluvilo i u Zrození národa.