Jan Švankmajer
Cesty spasení

Dybbuk

Jan Švankmajer: Cesty spasení

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

V černé sametové obálce, laděné do podoby smutečního oznámení, vychází 133 kapitol románové dystopie filmaře, výtvarníka, animátora, a především surrealisty Jana Švankmajera. Kniha je složena z jeho deníkových zápisků, záznamů snů, her, rozhovorů a z navazujících prozaických textů, jejichž pomocí je posunována představa děje. Něco již bylo publikováno, např. salonní rozhovor Zbyňka Vlasáka Zárodky revolty jsou v našich snech, něco nebylo. Text doplňují četné ilustrace či fotografie objektů autora a děl jiných umělců, plus tři dodatky a závěr. Chápeme-li celou knihu jako katalog, tak jeho scénář je na začátku (Místo předmluvy). To nejpodstatnější, ta sirka osekaná z klády, je obava o mozek člověka. Zda také nehypertrofoval do rozměrů, které už neslouží k zachování druhu, ale ohrožují jeho samotnou existenci. Stále nové a nové produkty, které vytváří, nejen už nejsou k lidskému životu potřebné, ale vznikají na úkor životního prostředí, jehož devastace se rovná velikosti vnuceného konzumu.
(Vybral Jakub Šofar.)

Vít Schmarc
Země lyr a ocele

Subjekty, ideologie, modely, mýty a rituály v kultuře českého stalinismu
Academia

Vít Schmarc: Země lyr a ocele

FOTO: archív nakladatelství Academia

Monografie literárního teoretika a filmového dramaturga a kritika Víta Schmarce se zaměřuje na československý socialistický realismus v letech 1948 až 1955. Autor ve svých analýzách literatury i filmu zkoumá nejen to, nakolik se domácí varianta tohoto směru odlišovala od té sovětské, zajímají ho především proměny jedince v určité jedno kolektivní tělo, kdy je právě v rámci této proměny možné najít „autentické já“. Ukazuje, nakolik je socialistický realismus coby koncept, který je často chápán jako jednolitý proud, nestabilní a jak odolává pokusům vměstnat ho do zjednodušujících kategorií. Schmarc tak nachází dynamiku tam, kde jsme ji zatím odmítali vidět. Pozoruhodná monografie by si jistě zasloužila alespoň nominaci například na Magnesii Literu.
(Vybrala Klára Vlasáková.)

Han Kang
Kde kvete tráva

Přeložila Petra Ben-Ari.
Odeon

Han Kang: Kde kvete tráva

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Známá autorka (román Vegetariánka) popisuje události roku 1980, kdy došlo v jihokorejském Kwangdžu k civilnímu povstání proti tehdy oslabenému autoritářskému režimu. Občanům se však postavila armáda. O počtu obětí se dodnes vedou spory, podle některých zdrojů šlo až o dva tisíce lidí. Han Kang nazírá tragickou událost z několika pohledů a celou dobu si klade otázku, v jakých momentech přestáváme být lidskými. Výsledkem je mimořádná a vlastně těžko stravitelná kniha, kde se jednotlivé pasáže zaměřují například na perspektivu mrtvého těla, které popisuje, co se s ním děje po smrti, nebo na brutální mučení. Kwangdžu pro mnohé vše změnilo, protože – jak říká jedna z postav – neexistuje způsob, jak se vrátit do světa před masakrem.
(Vybrala Klára Vlasáková.)

Jakub Češka
Bohumil Hrabal – autor v množném čísle

Host

Jakub Češka: Bohumil Hrabal – autor v množném čísle

FOTO: archív nakladatelství Host

Bohumil Hrabal je bez diskuse mimořádným zjevem české literatury, jemuž se povedlo být „zajímavým“ pro obě strany literárního provozu, pro čtenáře i literární badatele. Jakub Češka interpretuje několik jeho zásadních textů (Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky, Hlučná samota, Jarmilka) a také jeho návrat do normalizační literatury, jenž se konal podle scénáře, že nový Hrabal je lepší než ten starý. V této části autor rozebírá především posudky tzv. superlektorů (Rybák, Rzounek, Hnízdo atd.): Knížku Postřižiny doporučuji vydat. Nemyslím však, že by se s ní měl dělat nějaký zvláštní rámus (Josef Rybák).
(Vybral Jakub Šofar.)