Petříčkův Úvod do současné filosofie z roku 1991, který s nadšením čte už několikátá generace studentů, je takovým pootočením. Někde tady zároveň začíná jeho ohledávání zlomu v západní filosofické tradici, pro nějž se vžil termín post-moderna. Petříček ho podrobně zkoumá ve svém Majestátu zákona (2000), kde se na pozadí čtení detektivek drsné školy vyjevují sestavy základních pojmů pozdní Derridovy dekonstrukce. Základ Petříčkova zkoumání je ale už ve spojovníku ve slově post-moderna, v grafickém znaku, který se vpisuje do dějin konce 20. a začátku 21. století coby index celé epochy. Petříčka fascinují rozdíly, hranice, přechody, kde se najednou ztrácíme, kde chybí ukazatele, kde mizí význam, kde je vykolejeno samo značení, ale kde se možná taky nějaký nový význam rodí.

Jak a proč se to ve filosofii pozdní doby i jinde děje, zkoumá Miroslav Petříček ve své nové knize Filosofie en noir (Karolinum 2018), což by se dalo přeložit jako Filosofie v temnotě, Potemňující filosofie či Filosofie v době temna. To všechno naznačuje neurčitost, s níž se potýkáme a kterou vnímáme jako krizi.

Petříček i zde vychází ze své posedlosti brakovou literaturou a vedle sebe staví Fantomase a Husserlovu Krizi evropských věd (1936). Paralela je to podstatná, protože se tu ukazuje, že každá „krize je okamžik, v němž je tradice suspendovaná jako celek“.

Husserl ještě tuto tradici Západu (dějinné směřování k nějakému hodnotovému cíli) hodlá zachránit návratem k podstatě, ale i ta se mu už jeví jako neuchopitelná. To se zcela potvrdilo po zkušenosti holocaustu, kdy se filosofie začala potýkat s něčím, s čím se v tradičním totalitarizujícím konceptu souladu vědomí a bytí nedá pracovat. „Ze vnitřku vystupuje vnějšek, který nelze nijak překonat,“ píše Petříček a dodává s odkazem na Husserla a jeho kritiky: „Vědomí je zpožďování se za sebou samým. (…) Vědomí je stárnutí a hledání ztraceného času.“ Filosofie najednou musí mluvit o něčem, o čem mluvit nelze. Zviditelňovat něco, co není vidět. Proto se také čím dál více blíží umění.

Petr Fischer (1969) je šéfredaktorem ČRo Vltava.

Petr Fischer (1969) je šéfredaktorem ČRo Vltava.

FOTO: archív Petra Fischera

Filosofie en noir je detailním čtením důležitých myslitelů, které je vedeno pokusem učinit z těchto fragmentárních čtení jakousi konstelaci myšlení, jež by na temném nebi filosofie po holocaustu mohla zazářit jako světlo naděje.

Abychom se dotkli neuchopitelného tajemství dnešního světa, v němž už nefungují a nikdy nebudou fungovat tradiční postupy identifikace myšlení a bytí, musíme se podle Petříčka stát svědky oné neurčitosti – a z míst, kde se střetávají neurčita, snad časem vystoupí něco jako záblesk spravedlnosti, odpovědi či splátky.

Filosofie nezradila, jak tvrdí ti, kdo po ní dnes žádají jasný koncept současnosti, návod, jak ven z krize. Z donucení se vydala vstříc tomu, co se vzpírá veškerému myšlení, aby se na dně temnoty dotkla tajemství, které jí uniká. Vystavit se jako svědek něčemu odpornému, jako jsou třeba hořící těla v pecích Osvětimi – to je étos současného post-moderního myšlení. Všichni jsme koneckonců jen svědky ztráceného času, který se v nás neustále hledá…

Miroslav Petříček
Filosofie en noir

Karolinum

Miroslav Petříček: Filosofie en noir

FOTO: archív nakladatelství Karolinum