Vladimir Nabokov
Skutečný život Sebastiana Knighta

Přeložil Pavel Dominik.
Paseka

Vladimir Nabokov: Skutečný život Sebastiana Knighta

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Světové spisovatele, a je jich málo vzhledem k počtu všech autorů knih, můžeme amatérsky definovat kromě jiného jako ty, jejichž dílo je univerzální. A všichni umějí (naplňují), co píše Petr Kabeš v Těžítkách: Slovo nelze vykrást, do slova je třeba se vloupat. Onu univerzalitu může ovšem přibrzdit ideologické omezení, což v českém případě platí i pro tvorbu Vladimira Nabokova (1899–1977). Po roce 1989 se k nám konečně dostává, konkrétně péčí nakladatelství Paseka v kongeniálním překladu Pavla Dominika, i on. V edici souborného díla teď vyšla jeho první kniha psaná přímo v angličtině. V., ruský emigrant, se snaží sepsat životopis svého bratra spisovatele, který předčasně zemřel. Setkává se s jeho přáteli, ženami jeho života, cituje jejich názory na něj, stejně jako úryvky z bratrových knih. Nabokov se tímto, nijak objevným, způsobem vyjadřuje k literatuře stejně jako k problematice vykořeněnosti exilu. Jde především o čtenářskou rozkoš z každé jeho věty: propečený steak (medium), jen s fazolkami na slanině, s ruskou okurkou k zakousnutí…
(Vybral Jakub Šofar.)

Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova
Galén

Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova

FOTO: archív nakladatelství Galén

Téměř tisícistránková kniha věnovaná životu Vladimíra Bystrova (1935–2010), novináře, filmového kritika, překladatele, pedagoga, nakladatele, organizátora. Tiskového tajemníka Filmových studií Barrandov v roce 1968 a spoluzakladatele polistopadového Syndikátu novinářů. Předgrossmannovského spoluscenáristy Miloslava Šimka a novináře, jehož články byly v době normalizace tištěny bez uvedení autora. A taky syna ruského emigranta, ale československého občana, kterého těsně po skončení druhé světové války unesly jednotky Směrš do Sovětského svazu, kde byl odsouzen na deset let nucených prací. Tuto kapitolu našich dějin, patřící k nejostudnějším, „otevřel“ Bystrov založením Výboru „Oni byli první“ (1993), jehož byl předsedou. O tom všem, včetně jeho filmových článků a rozhovorů či výslechových protokolů jeho otce, mnoha fotografií atd., je tato kniha, kterou sedm let připravoval a sestavoval syn Michal Bystrov. Jejím bonusem je nahrávka rozhovoru s Janem Werichem z roku 1959 (přiložené CD), který neprošel cenzurou. Lepší název by možná byl: Několik životů Vladimíra Bystrova…
(Vybral Jakub Šofar.)

Marek Toman
Cukrárna U Šilhavého Jima

Baobab

Marek Toman: Cukrárna U Šilhavého Jima

FOTO: archív nakladatelství Baobab

V Salo(o)nu houstl dým. Nebyl tabákový, protože redakce je nekuřácká; to se jen kritikovi přezdívanému po celém kraji Krvavé pero kouřilo z hlavy. Recenzoval novou knížku Marka Tomana a nevěděl si rady, ani když si přebrousil ostrovtip o podrážku mokasíny. Je to knížka o literatuře, kterou zálesákům na Divokém západě představuje česká knihovnice Boženka – ostřílení hoši díky ní nalézají sami sebe v Bílé velrybě či Máchově Máji. „Je to o dobrodružství a radosti z objevů, na tom není co zkritizovat!“ odplivl si Krvavé pero obrazně, protože v redakci se plivat nesmí. Vtom se pod oknem ozvalo hvízdnutí. Na chodníku stál Marek Toman s usárnou a kamarádským gestem zval kritika na trampskou výpravu. Krvavé pero zachoval tvář pokerového hráče, aby se neřeklo, ale byl rád, že může na chvíli odložit ostrovtip a vydat se s Markem do krajiny Boženčiných zálesáků.
(Vybral Štěpán Kučera.)