„Nikdy mě nenapadalo si to pro sebe definovat,“ upřesnil svou otázku Hiršal, „a Koláře se na to ptát nechci.“

Dřív než Hiršalovi přijela dvaadvacítka, došli s Wernischem ve svých legrací prošpikovaných úvahách de facto k Duchampovu: Umění je všechno, co za ně prohlásíme. Dokonce i naprosto obyčejný lístek se seznamem, co nakoupit v supermarketu, může být literaturou, pokud na něj tak nahlížíme a nezmuchláme ho a nezahodíme do koše.

Lístky, to je čerstvě vydaná kniha Hiršalovy umělecké a životní souputnice Bohumily Grögerové. Vychází tři a půl roku po jejím úmrtí a není náhoda, že právě v Nakladatelství Pavel Mervart a v Edici současné české poezie, kterou založil a řídí básník Marek Stašek. S Grögerovou byl v úzkém kontaktu a zasloužil se o to, že ve stejné edici vyšly její předešlé knihy Čas mezi tehdy a teď, Dva zelené tóny, Můj labyrintRukopis, oceněný Magnesií Literou coby kniha roku 2008.

V předmluvě k Lístkům píše dcera Grögerové Michaela Jacobsenová: Maminčin pokoj, tak dobře známý a milovaný, a v jeho centru pracovní stůl – výsostné území, kam jsem se sotvakdy odvážila vstoupit. Zůstala na něm nenápadná kartotéční krabice s lístky…

Jde o abecedně řazené poznámky, výpisky z četby, nápady a úvahy. Jacobsenová se Staškem se rozhodli vydat je knižně, čímž se dopustili smělého experimentu, který by Grögerová, sama bytostná experimentátorka, dozajista schválila a ocenila.

Čas. Problematika času je pro nás nekonečnou otázkou. Jde o to, že nejsme s to vypracovat takový pojem času, který by byl zároveň kosmologický, biologický, dějinný i individuální. (Paul Ricoeur)

Chagallova duha. V Chicagu (jaro, léto, podzim, zima). Blok barevné mozaiky osvětlený ze všech stran na náměstí First National Bank. (Tato „čtyři roční období“ dodala Chicagu lesku, svěžesti, jemnosti a vzdušného půvabu, jaké toto tvrdé, necitelné město nikdy předtím nepoznalo.)

Jazyk. Vdova je úplně nemajetná, má dvě kozy, dává sedlákovi hnůj a on ji za to mlátí. / Šlapala jsem řízky a spadla na hlavu. / Jmenovaný se hlásí u dr. Konečného a uznal ho neschopným. / Jazyk jako médium lidského vědomí vždycky přispíval a působil na změny v něm. / Bez potahu smrti vydán. / Chudí v Angličanech nalezli novou výživu, dávají si totiž i zdraví zuby trhati a pak je prodávají. Co také se zubami, když není co kousati? / Poklečmo. / Lapenec. / Otrmit se. / Co nelze formulovat, zaslouží mlčení.

Klee, Paul. Um präziser zu werden, muss man ärmer werden. (Aby se člověk stal přesnějším, musí něco postrádat.)

Náboženství. Náboženství je nejhlubší dno mořské, které zůstává klidné, ať se vlny nahoře zdvíhají, jak chtějí. (Ludwig Wittgenstein)

Jmenný rejstřík čítá bezmála dvě stovky jmen od Adlera po Zweiga, a přestože byla Grögerová profesí překladatelka a s Josefem Hiršalem nebo posléze samostatně napsala úctyhodnou řadu knih, nezůstala uvězněná v humanistickém ghettu literatury a výtvarného umění. Do posledních dnů svého života litovala, že pro ni přišla příliš pozdě éra počítačů. Bezbřehý svět jedniček a nul by byl pro ni dozajista mocnou inspirací. Lístky nadepsané Hawking nebo Oppenheimer dokládají, že se zajímala také o matematiku a fyziku. Teorie, které přesahují chápání běžného člověka, ji přiváděly v úžas. Po O – Oppenheimerovi, následuje P – Patočka. V jádře je tento svět bez duše týž, jaký vždy byl, jenom „zbavený kouzla“, ten dalece námi zvěcnělý, že už se nejen neodvažujeme a nechceme měřit jej naší mírou, nýbrž že zde hrozí dokonce nebezpečí, že v něm sebe samé úplně přestaneme zahlédat. (Jan Patočka)

Poslední lístek má symbolicky v záhlaví Život. Lidé moderní a postmoderní jsou fascinováni myšlenkou, že žijí (existují) nad propastí. Existence ducha závisí na předpokladu, že věci mají nějaký význam. V myšlení míříme k základům a původům, ale tam, v konečném bodě, narazíme na něco absolutně bezesmyslného, může to být bezpojmová smyslová látka či hmota, nebo prostě poslední princip rozumu A = A nebo Bůh, jenž se dává poznat jako nepostradatelná veličina, říká-li „Jsem, který jsem.“

Bohumila Grögerová
Lístky

Nakladatelství Pavel Mervart

Bohumila Grögerová: Lístky

FOTO: archív Nakladatelství Pavel Mervart