Článek
Jürgen Sarnowsky, profesor středověkých dějin na hamburské univerzitě, se ve své knize Objevování světa. Od Marka Pola po Humboldta (přeložil Jan Hlavička, Vyšehrad 2017) zabývá evropskými cestovateli – od poutníků a kupců pozdního středověku přes objevitelsko-dobyvatelské mořeplavby na Evropanům neznámé světadíly až po výpravy 18. století, jejichž součástí už byly i vědecké expedice –, ovšem soustředí se na cestopisné zprávy samotných objevitelů i jejich současníků a snaží se zachytit vývoj dobových názorů, příběhů a mýtů.
„Nejde zde ani tolik o ,technické‘ aspekty cesty, jako financování, vypravení, trasu, dopravní prostředky, ale spíš o vnímání jiných světů, jež se průběžně měnilo,“ píše autor. „Chceme tak osvětlit počátky globalizace především z perspektivy dějin představ. Tím můžeme zřetelně ukázat, jak se Evropa – i přes setrvávající předsudky a mýlky – postupem času otevírala a obracela k jiným kulturním okruhům.“
„Zajali jsme loď z Mekky, bylo na ní tři sta osmdesát lidí a mnoho žen a dětí, a sebrali jsme jim dobrých dvanáct tisíc dukátů a dalších deset tisíc dukátů ve zboží, a tu loď a všechny lidi jsme 1. října spálili na popel,“ píše se v anonymní zprávě z roku 1504 o jedné z plaveb slavného objevitele Vaska da Gamy k indickému pobřeží. Ve městě Kalikut pak prý mořeplavec žádal vyhnání muslimských obchodníků, a když mu nebylo vyhověno, nechal zajmout čtyřiačtyřicet místních rybářů a dal je oběsit na stěžních. Následně Portugalci stříleli do lidí v přístavu a nakonec město z lodí bombardovali. Vasco da Gama pak poslal několik mrtvých z lodi králi s dopisem, v němž požadoval úhradu nákladů za zbraně a materiál.
Kryštof Kolumbus po setkání s obyvateli ostrova, který pojmenoval San Salvador, napsal do palubního deníku, že je bude snadné „dopravit do Kastilie anebo je na jejich ostrovech držet jako otroky, neboť s takovými padesáti muži lze všechny ostatní pokořit a ke všemu přimět“.
Na ostrově Hispaniola poté Kolumbovi souputníci povraždili většinu obyvatel. „Španělé, sedící na ušlechtilých koních a dobře opatřeni meči a dřevci, započali s krvavými svými řežemi a válečnými úskoky; a projíždějíce městy a vesnicemi, žádného věku ani pohlaví ani rodiček ani žen těhotných nešetřili, ba životy jim otevírali a zaživa na kusy je trhali.“
Autor těchto slov, dominikán a „ochránce Indijců“ Bartolomé de las Casas, je v knize jen letmo zmíněn, ovšem jde o klíčovou osobnost tehdejší evropské politiky. „Účastnil se dobývání Kuby a získal indiánské otroky, kteří pro něj pracovali v dolech a postavili mu rozsáhlé honosné sídlo. Nevíme takřka nic o konkrétních psychologických pohnutkách, které v roce 1512 de las Casase přiměly vstoupit do dominikánského řádu a radikálně přehodnotit svůj dosavadní životní postoj,“ píše o něm antropolog Ivo T. Budil ve starší publikaci Za obzor Západu, v níž najdeme podrobnější rozpracování problémů v Sarnowského studii naznačených.
De las Casas vytvořil několik spisů proti tehdejším koloniálním praktikám (nejznámější je kronika O zemí indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější, jež conquistadory viní ze spáchání patnácti miliónů vražd) a podnítil církev i evropské humanisty k zájmu o práva indiánů.
V následujících staletích sílila touha po vědeckém poznání, ale obyvatelé podmaňovaných území z toho příliš prospěchu neměli.
Co Sarnowsky neuvádí, můžeme doplnit výkladem izraelského historika Yuvala Noaha Harariho z knihy Sapiens. Úchvatný i úděsný příběh lidstva. Harari probírá australskou plavbu námořníka, zeměpisce a etnologa Jamese Cooka, jíž se účastnili také vědci různých oborů či malíři. Tato výprava „přivezla velké množství nových poznatků z astronomie, zeměpisu, meteorologie, botaniky, zoologie a antropologie. Nová pozorování přispěla k rozvoji několika vědeckých oborů. Příběhy z jižních moří zaujaly evropskou veřejnost a inspirovaly budoucí generace přírodovědců a astronomů,“ píše Harari.
Ovšem James Cook nebyl jen zvídavý námořník, ale také voják. „Prohlásil ,nově objevené‘ ostrovy a zejména Austrálii za britské vlastnictví, čímž zahájil kolonizaci a vyhlazování původního obyvatelstva Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Během století po Cookově expedici evropští osadníci v Austrálii a na Novém Zélandu zabrali původnímu obyvatelstvu většinu úrodné půdy. Počet domorodců klesl o devadesát procent a ti, kteří přežili, byli vystaveni systematickému rasovému útlaku. Pro australské Aborigince a novozélandské Maory byla Cookova výprava začátkem katastrofy, z níž se už nikdy nevzpamatovali.“
Jürgen Sarnowsky si předsevzal zachytit to, jak se Evropa „postupem času otevírala a obracela k jiným kulturním okruhům“, ale jeho knížku lze číst i jako kroniku oněch „setrvávajících předsudků a mýlek“, které cestu ke globalizaci provázely.
Dnes, kdy ve Spojených státech čím dál víc měst slaví místo Kolumbova dne Den původních obyvatel, a starosta New Yorku dokonce podnítil debatu o odstranění tamního Kolumbova pomníku, by další sebemrskačství a odsuzování vlastní kultury bylo „objevováním Ameriky“. Z pohledu na krvavé kořeny Evropy si ale můžeme vzít alespoň to, že o obrazech, které nosíme v hlavách, je nutné neustále přemýšlet. A že – jak ve své knize napsal zmíněný historik Harari – k velkým tragédiím nemusí vést jen nenávist a nevraživost, ale i lhostejnost.
Jürgen Sarnowsky
Jürgen Sarnowsky Objevování světa
Jürgen Sarnowsky Objevování světa Od Marka Pola po Humboldta
Jürgen Sarnowsky Objevování světa Od Marka Pola po Humboldta Přeložil Jan Hlavička.
Vyšehrad 2017
Jürgen Sarnowsky: Objevování světa. Od Marka Pola po Humboldta
