Bývaly doby, kdy mělo smysl vodit děti na výstavy. Byly to časy, kdy v muzeích a ve výstavních síních nebyly interaktivní obrazovky.

Chápu, že tak dva tři měsíce po vynálezu tabletu mohlo u některých slabomyslnějších kurátorů dojít k okouzlení novou technikou. Doufali, že svítícím nesmyslem přitáhnou do expozic mladé publikum. Nerozumím ale, proč se tahle zhoubná věc pořád objevuje na nových výstavách. Už od prvního použití musely být jasné nejmíň čtyři dobré důvody k tomu, všechny obrazovky vyhodit a nechat děti ťukat akorát do zdi.

1) Na rozdíl od muzejních rozpočtů jsou ceny za interaktivní design vysoké. Jen blázen může dát půlku peněz určených na výstavu za otočnou 3D animaci sochy nebo vycpaného křečka, který stejně stojí na soklu vedle, jen kolem něj neplují pohyblivé popisky. Aťsi informace na obrazovce vyjíždějí jakkoliv ladně, děti je stejně nečtou, zajímá je jenom to, že šoupání prstem po displeji působí změnu.

2) Jakmile se v expozici pro děti objeví interaktivní obrazovka, je zbytečné na výstavu umísťovat cokoliv jiného. Mrňousy bude zajímat jedině displej.
Stoupnou si k němu a začnou donekonečna listovat blbě naformátovanými obrázky exoplanet čistě proto, že se to hýbe. Objeví-li se na obrazovce filmík, fascinovaně si ho pustí desetkrát za sebou, protože vědí, že na Youtube je svět vždycky zajímavější než ve skutečnosti.

3) Vzhledem k důvodu 2 se kolem jakékoliv interaktivní obrazovky na jakékoliv výstavě seskupí chumel dětí, které si na monitor ani nesáhnou, a často ho ani neuvidí, neboť se o jeho ovládání přetahují tři nejstarší sígři vpředu. Magnetická síla displeje přesto funguje dokonale a vysaje děti z celé místnosti během patnácti sekund od chvíle, kdy do ní vstoupí.

4) Kvůli neustálému nesmyslnému ťukání, hlazení a přejíždění obrazovky bez ohledu na její obsah přestává většina interaktivních obrazovek na výstavách fungovat do dvou dnů od uvedení do provozu. Výsledkem je zklamání dětí, které přitáhne vzdálená placka – a následně zprudí cedulka Mimo provoz nebo ťukání bez odezvy. Zbytkem výstavy se otráveně prošourají.

Umístit do expozice obrazovky kvůli tomu, aby děti víc bavila, je stejné jako položit do parku miny, aby byl líp osvětlený.