Prezident dolních deseti miliónů dostal při minulých prezidentských volbách v prvním kole 1 245 848 hlasů, což znamenalo 24,21 procenta. Za hlavu státu ho chtěla míň než čtvrtina voličů. Ve druhém kole dostal 2 717 405 hlasů, tedy něco málo přes půlku těch, co ke druhému kolu přišli (což nebylo ani 60 procent těch, co přijít mohli). Od těch dob jeho fámulové tvrdí, že má osmdesátiprocentní podporu veřejnosti.

Aktuální volby bohužel nemají jiné téma než Zeman, nebo Nezeman. Natře to tribun lidu i podruhé elitářským floutkům? Porazí slušnost konečně prolhaného mstivého dědka? Ta půlka, co chce Zemana, ví, koho bude volit. Ta půlka, co Zemana nechce, to neví. Vybírá mezi čtyřmi až pěti jmény, ale ve druhém kole se sjednotí. Ať tak či tak, bude to zhruba půl na půl.

Proti Zemanovi nejde jen pár nemakačenků z Práglu. Naštval spoustu lidí po celé zemi, protože lže, obklopil se šmejdy a rozděluje národ. Postrádá hlavní vlastnost, kterou musí prezident mít: velkorysost. Nedokáže se omluvit ani za jeden malý omyl s článkem.

Pro Zemana nejsou jen troubové ze zemljanek. Je to s Babišem jediný politik, který skutečně jezdí po republice a neštítí se lidí. Jezdí pravidelně a pořád, proto to nemusí dělat před volbami.

Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ať bude výsledek jakýkoliv, tu druhou půlku národa nevyzmizíkujete. Prostě tu bude dál, i když vám další fámulové budou lhát o osmdesátiprocentních podporách. Až někoho zvolíme, máme dvě možnosti: buď se budeme dál donekonečna hádat o šášulu na Hradě, nebo konečně donutíme politiky, aby se začali zabývat problémy země a světa. Protože bez ohledu na hradní orloj se z nás za posledních dvacet let stala bohatá země se schopnými lidmi. Kdybychom chtěli, můžeme mít v evropské a možná i ve světové politice silný hlas. Ovlivňovat skutečně důležité věci, které se nás týkají. Stačí opustit pověru o věčně utiskovaných chudáčcích a přestat jako hlavní téma celých pět let řešit to, jak moc strašidelná loutka zrovna sedí na Hradě.