K historickému románu Tovaryšstvo Ježíšovo od Jiřího Šotoly mě přivedla scenáristka Tereza Brdečková, se kterou jsme dělali na televizní Bohémě. Nechápu, že jsem o něm nevěděl. Jako by ho intelektuálové vytěsnili z české literatury. Možná proto, že sám Šotola intelektuálem nebyl, byl to herec. Přitom je to strašně hluboké!

Tereza mi tu knihu dala bez dalšího komentáře, prostě ať si ji zkusím přečíst. A já začal, trochu s motivací, že jí pak řeknu, jak velká blbost to byla. Jenže mě to postupně vtahovalo a vtahovalo a od čtyřicáté stránky jsem schválně četl co nejpomaleji, protože jsem nechtěl, aby ten román skončil.

Tovaryšstvo Ježíšovo vypráví o knězi, mladém a vzdělaném, který opravdu věří – systému, instituci církve a samozřejmě v Boha. Po studiích se stal jezuitou, členem tehdy nejprogresivnějšího řádu. Vypadalo to, že bude žít duchovní život, šířit duchovní hodnoty. Ale najednou dostane zcela pragmatický úkol: přivést do lůna církve bohatou šlechtickou vdovu. Získat nejen její duši, ale hlavně její peníze. Ze své pozice zpovědníka má zajistit, aby si už nikoho nevzala, aby se zasnoubila s Bohem a aby svůj majetek věnovala církvi. Nejde o malý úkol. Je to v podstatě na celý život.

V Šotolově knize se řeší mimo jiné vztah k církvi jako k instituci, jež vám dala smysl života, v tomto případě Boha. Jenže jakmile jste se stali jejími oddanými následovníky, už nedělá nic jiného, než že ten smysl popírá.

Robert Sedláček právě natáčí film o Janu Palachovi. Minulý týden to byly scény z Kazachstánu (točilo se v Milovicích), kde byl Palach na brigádě.

Robert Sedláček právě natáčí film o Janu Palachovi. Minulý týden to byly scény z Kazachstánu (točilo se v Milovicích), kde byl Palach na brigádě.

FOTO: Zuzana Lazarová

Zároveň jde o prózu v něčem až bergmanovskou. Skáče do duše hned několika lidí. Velmi citlivě se třeba dívá do nitra ženy z aristokratického světa konce 17. století. Ukazuje, jakým způsobem přemýšlí, jak je manipulována nejen svým zpovědníkem, ale i potenciálními nápadníky, jak všichni soupeří o její majetek. A jak ona to vidí, ale ví, že se mezi nimi musí rozhodnout, protože nedokáže žít sama.

Podle mě patří Tovaryšstvo Ježíšovo k tomu nejlepšímu, co v české literatuře vzniklo. Je to lepší než Hostovský. Najdete tam pasáže jako z toho nejlepšího Kafky.

Je to tak dobré, že to podle mě nejde natočit. Literatura nad filmem vždycky vyhraje, film je vedle ní jen pouťová atrakce. Nad Šotolou mi to znovu došlo. Jeho kniha je jako partner, jako člověk. Do filmu se podle mě nejde doopravdy zamilovat, do Tovaryšstva Ježíšova jsem se zamiloval.