Hlavní je odpustit. Alice Nellis o Vyhnání Gerty Schnirch

Knihu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch jsem si vlastně nevybrala já. Udělaly to za mě dvě jiné ženy, filmové producentky Kateřina Černá a Kateřina Ondřejková. Jednoho dne za mnou jako režisérkou přišly, že by tenhle příběh chtěly v budoucnu zfilmovat. Já si ho přečetla a souhlasila.

Kniha je to podle mě krásná a hlavně aktuální. Jedním z jejích základních motivů je odsun německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce, ale jako celek román nese mnohem širší téma, které se mi zdá pro dnešní dobu klíčové – že vzájemné problémy mezi lidmi a národy nevyřeší pouhé konstatování toho, co se stalo, a dokonce ani omluva. Omluva je jen začátek. Můžeme si přiznat vlastní vinu, vzít ji na sebe, ale ještě mnohem těžší a důležitější krok, o němž se tolik nemluví a na který nejsou žádné zákony a žádný nárok, je odpuštění – ať už druhému, nebo sám sobě. Vyhnání Gerty Schnirch je pro mě kniha o odpuštění.

Lidé nedělají špatné věci jen tak, bezdůvodně. Ze své perspektivy věří, že to tak musí být. Jenže tím, že druhému ublíží, mu dávají důvod k odplatě. A tohle řetězení je někdy nekonečné. Teprve odpuštění ho dokáže zarazit.

Osud hlavní hrdinky, která je po válce odsunuta spolu s ostatními brněnskými Němci, pokrývá dějiny Evropy od doby před druhou světovou válkou až po stržení berlínské zdi a naši omluvu sudetským Němcům – to už jsem sama zažila, mám na to vlastní vzpomínky a názor. Složitější je pro mě práce na obrazech z období války a těsně po ní, kdy mohu vycházet jen z vyprávění a z dosažitelných pramenů.

Už při práci na scénáři k filmu Lidice jsem se historickými materiály z té doby musela podrobně zabývat, a i když v případě Lidic byla subjektivní perspektiva vlastně opačná, podstata mého hledání byla stejná – najít motivace pro obě strany. Nedělit postavy na dobré a špatné. Hledat jejich jednotlivé vrstvy a motivy nikoliv jako ilustraci kladného či záporného hrdiny, ale abych je mohla vykreslit coby rozporuplné, stále se vyvíjející jedince, kteří jsou historií často manipulováni a jejichž osobní život zase může manipulovat historií.

A mám pocit, že o to samé se snaží i Kateřina Tučková. Její hrdinka je opravdu komplexní postavou, jejíž osud vytváří dramatický a emotivně nabitý obraz celého 20. století. To spojení historie a velmi pohnutého lidského života mi přijde pro film ideální.