Michael Dobbs
Dům z karet

Přeložil Petr Horák.
Argo

Michael Dobbs: Dům z karet

FOTO: archív nakladatelství Argo

Některé knihy vycházejí „akorát včas“. Nemyslím tím, že jejich autor zrovna přijíždí do ČR nebo že má premiéru podle nich natočený film. Nové, přepracované vydání Dobbsova Domu z karet, o tom, co vše může udělat ambiciózní politik, aby se vydral až na vrchol moci, je ideální studijní literaturou k naší současné situaci. Nutno připomenout, že k úspěchu knihy zásadně napomohla dvě seriálová zpracování (BBC a Netflix – ten právě vypustil pátou sérii). Nejde o přirovnávání, o hledání shodných rysů. Tohle je případová studie. Autorův Francis Urquhart jde přes mrtvoly (ne jen obrazně). Někdy se za své chyby nenávidím. Přijde mi ale snazší nenávidět ještě víc ty druhé. Literatura stále bohudíky neztratila schopnost připevnit si na kapotu výstražný majáček. Je na nás, zda aspoň zpozorníme…
(Vybral Jakub Šofar.)

Sajjid Kašua
A bylo jitro

Přeložila Šárka Melanie Sedláčková.
Pistorius & Olšanská

Sajjid Kašua: A bylo jitro

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Pokud bychom brali autorovu třetí do češtiny přeloženou knihu jako jeden model scénáře budoucího vývoje řešení izraelského problému, pak jde spíše o scénář negativní. Ale prozrazovat čtenářům konce knih není fér. Nicméně v té Kašuově jde o postavení izraelských Arabů (ne tedy Palestinců žijících na Západním břehu či v Gaze). Arabský novinář píšící hebrejsky pro izraelské noviny se odstěhuje do své rodné vesnice, protože si myslí, že pak bude vše jednodušší. Jenže za ta léta, kdy zde nebydlel, se komunitní život zásadně změnil. Jednoho dne, aniž by se její obyvatelé dozvěděli proč, vesnici neprodyšně uzavře izraelská armáda. Lidé zůstanou bez vody, elektřiny, bez zásob, nemohou jezdit do práce. A klasický (civilizační) systém se začne pomalu bortit.
(Vybral Jakub Šofar.)

Georges Balandier
Karneval zdání
Rozprava o řeči

Přeložil Martin Hybler.
Dauphin

Georges Balandier: Karneval zdání. Rozprava o řeči

FOTO: archív nakladatelství Dauphin

Málokdy se stane, že titul a podtitul knihy bezezbytku vyjadřují obsah. Francouzský antropolog Georges Balandier (1920–2016) napsal trochu esej, trochu odbornou studii, trochu reportáž, trochu prózu, trochu vzpomínky a dohromady je to především vyprávění. Vyprávění o řeči, která přestává „něco“ znamenat. Které je čím dál víc, je všemu otevřená, ale za nic neručí, není ničeho dokladem, a hlavně už není spojená se skutečností. Není jejím svědkem, ani nechce být. Balandier začíná svůj monolog v místech, kde se narodil, na francouzsko-německých hranicích, v tradiční venkovské pospolitosti. Řeč tu ještě měla roli tmelu držícího struktury společnosti. Pak přišla řeč kolaborantského režimu ve Vichy, odbojářů, slovanských uprchlíků, americké armády… A to jsme teprve na konci války, dávno před digitalizací reality…
(Vybral Jakub Šofar.)