Článek
Za klíčový objev naší doby považuji internet, který má podle mě potenciál zavést zde novou demokracii. Dává možnost, aby si lidé konečně začali vládnout sami, aby postupně vznikla úplně nová společenská smlouva. Přirovnal bych to k objevu parního stroje, který zničil feudalismus, i když taky zpočátku smrděl, a dokonce zabíjel. Za tuto šanci proměnit k lepšímu současné struktury ale zároveň platíme zmenšením množiny skutečných autorit.
Dřív, když chtěl někdo se svými myšlenkami vystoupit na veřejnosti, musel existovat nakladatel, vydavatel nebo někdo podobný, kdo to svými penězi zaštítil. Ti lidé často dbali na to, aby se tiskla kvalita. Ten filtr zmizel. Je to svým způsobem dobře, ale skrývá se v tom i určité nebezpečí.
Když se dnes, v té mnohosti všelijakých publikací, podíváte na českou kulturu, najdete pět deset vážených spisovatelů, kteří ale zdaleka nedosahují kvalit Haška, Komenského nebo Ladislava Klímy. V podstatě je zbytečné je číst. A podobná absence kvality zasáhla celý svět. A protože je obecná nespokojenost s kvalitou těchto jakoby uznávaných autorit, tak se lidé začali střežit autority jakékoliv. A najednou není rozdíl mezi tím číst Klímu nebo nějaké blbosti na internetu.
Bez autorit nám nezbývá, než se spoléhat na to, že se masa jako taková nebude chovat sama proti sobě. Já věřím, že ve svém celku pozná, alespoň na těch základních úrovních, co je pro ni špatně a co dobře.
Elity samozřejmě žádné rozhodnutí masy nikdy zcela nepřijmou, přiznaly by tím, že to není tak, že by věci chápaly hlouběji a ve více souvislostech než ostatní. Na intelektuálech mi vadí právě to, že nedovedou pochopit intelektuální velikost lidí „obyčejné“ práce, a proto nemohou správně pochopit situaci, nevidí ji v celku.
Na druhou stranu je pravda, že masa není schopna individuálních objevů, ty vyžadují člověka, který se z ní vyděluje a který se nachází mimo její kategorie úspěchu. Masa přijímá jen normální věci, individualita normální není. Ale právě jen individualita může masu posunout do výrazně nové situace. Platí to i pro umění. Každé významné umělecké dílo je výjimečné tím, že nevypadá jako žádné dílo před ním. Vyvádí lidi z míry, protože ti v sobě nemají předpřipravenou jeho interpretaci. A právě proto je může hluboce zasáhnout a proměnit.
Dnes mezi sebou máme už jen lidi, kteří to, že jsou individuality, předstírají. Česká politika je jich plná, to jsou všichni ti Babišové, Kalouskové, Zemanové a jejich Haškové. Podobně české umění se svými Svěráky a Hřebejky. Svou kvalitou jsou vrostlí do masy, a proto ji nemohou nikam posunout. Musí se posunout sama masa. A já doufám, že to dokáže a všechny tyhle pseudoautority setřese. A snad to bude k příštímu lepšímu.
