Sova je lapena do želez, vlk prchá, dokud není odstřelen, a jelena v tůni obklíčí honci s loveckými psy. Panorama továren připomíná věže v zemi Mordor, krajina rozřezaná válečnými zákopy vypadá rovnou jako pohlednice z předpeklí. A my diváci bolestně sykáme, roníme slzy, a když se v sále rozsvítí, odcházíme s pocitem marnosti z lidstva a možná i s pocitem vnitřní očisty, že jsme teď v kině byli smutní za přírodu.

Zajímejme se však i o příběhy lesa, které se odehrávají kolem nás a v nichž nejsme jenom diváky. „Smrkové lesy uměle vysázené v nižších a středních polohách nyní hromadně hynou,“ varuje Jaromír Bláha z Hnutí DUHA. „Množství listnáčů a jedlí, které se do lesů v rámci postupného zlepšování druhové skladby sází, je zdaleka nedostatečné. Navíc většinu z nich zase spase nebo vážně poškodí přemnožená spárkatá zvěř, jejíž početnost je mysliveckým hospodařením vyšponována do mnohonásobně vyšších počtů, než dokážou lesy uživit,“ pokračuje.

Jaromír Bláha

Jaromír Bláha

FOTO: Forum 2000/Michaela Neumannová

„Stále se hospodaří holosečným způsobem, při kterém se pokácí najednou všechny stromy na ploše o velikosti až jeden hektar a vznikne holina – paseka. Tím dojde k obnažení lesní půdy, její degradaci a erozi včetně odplavení uložených živin. V lesích není dostatek starých stromů a tlejícího dřeva, strukturních prvků, které tolik obdivujeme i ve snímku Příběh lesa a které jsou útočištěm mnoha druhů ptáků, hmyzu, hub, lišejníků, mechů či mikroorganismů. Z našich lesů bez starých stromů a tlejícího dřeva zmizelo 30 procent lesních druhů. Přitom by stačilo nechat zestárnout, umřít přirozenou cestou a zetlít třeba jen 5 až 15 stromů na hektar,“ říká Bláha.

Že se v lese hospodaří šetrně, garantuje mezinárodní certifikát FSC (Forest Stewardship Council), který je zárukou zdravého, ekologicky příznivého, ekonomicky výhodného a sociálně přínosného lesního hospodaření. V Česku ho ale má jen minimum lesů, a ani státní podnik Lesy ČR podle těchto pravidel alespoň zatím hospodařit nehodlá.

Spotřebitelé, kteří chtějí pomoci lepšímu lesnímu hospodaření nebo mít jistotu, že kupované dřevěné výrobky nepocházejí z těžbou poškozovaných lesů, mohou v obchodech požadovat produkty s certifikátem FSC. Problém ale je, že je obchodníci zatím musejí převážně dovážet ze sousedních států.

Štěpán Kučera

Štěpán Kučera

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Lidé hledají člověkem nevydrancovanou přírodu aspoň v rezervacích a národních parcích. „I tam se ale mnohde těží dřevo a příroda nenachází klid. Bez lidských zásahů je ponecháno jen jediné procento českých lesů,“ uzavírá Jaromír Bláha.

 

Reakce Antonína Martiníka: Když se nekácí…

Když se nekácí, nevznikne už dnes skutečný prales, tedy místo, kam člověk nikdy nevkročil (myšleno těžbou). Ty už byly na našem území vyhlášeny v minulosti často z důvodů ochrany přírody, ale také kvůli vědeckému poznání. Přesto se rozloha bezzásahových lesů u nás neustále zvětšuje. Často je snaha vyhlásit ho i tam, kde se docílilo dnešního stavu řádným hospodařením, a není tedy důvod v něm nepokračovat.

Když se nekácí, vzniká les, který nám kromě svých mimoprodukčních užitků, jež v podobném rozsahu poskytuje i les řádně obhospodařovaný, již nedává dřevo, tedy surovinu, která je na rozdíl od např. ropy nebo uhlí obnovitelná. Surovinu, která působí jako uložiště uhlíku, toho samého, který je nezpochybnitelnou příčinou globálního oteplování vzniklého využíváním zdrojů neobnovitelných.

Je dobře, že si stavu lesů všímá také někdo jiný než lesník a státní správa. Jsou problémy, s nimiž si někdy lesník neví rady – černé skládky, nelegální těžba, vjíždění do lesa, ano, také na řadě míst vysoké stavy zvěře (pozor, lesník není v řadě případů ten, kdo by měl na starost i zvěř), sucho a imise.

Ano, lesní zákon umožňuje vlastníkovi za účelem těžby vytvořit holinu, současně mu ale nařizuje ji v poměrně krátké době opět zalesnit, a porost tak obnovit. Někdy si říkám, co by se dělo, kdyby stejně přísná pravidla platila také pro tradiční zemědělské hospodaření – například velikost osazení jednou plodinou do jednoho hektaru. To by bylo pestrosti v naší krajině! Nebo kdybychom mnohem přísněji regulovali zabetonovávání naší krajiny…

Vzdělaný lesník ví, že když mu to podmínky dovolí a nepadne kalamita, lze hospodařit i bez holin. Hospodaří tak, že výsledný les splňuje přísné požadavky z hlediska ochrany přírody a současně produkuje onu obnovitelnou surovinu – dřevo. Ví, že bezzásahové lesy (pralesy) jsou i pro něj nezbytné, z nich se učí poznávat, jak les funguje. Ostatně, byly to právě tyto důvody, proč se u nás první lesní rezervace (bezzásahové lesy) již v předminulém století zakládaly.

Když se nekácí, mizí ze života dřevo (pokud si ho nechceme dovézt z tropů, kde je odlesňování na rozdíl od našich zeměpisných šířek opravdovým problémem). Dřevo, které nás doprovází od narození (kolébka) po smrt (rakev). Dřevo, kterým nahrazujeme plasty, často výrobky z ropy. Bez něj bude náš život poněkud umělý. Bůh žehnej době, kdy létají třísky…

Autor působí na Ústavu zakládání a pěstění lesů Mendelovy univerzity v Brně.