Čeští politici hrající xenofobní notu jsou jen slabým odvarem svých slovenských kolegů z lidové strany Mariana Kotleby – jeden její poslanec je souzen za brutální napadení cizince a členové si na srazech vyměňují fašistické pozdravy. V březnových volbách Kotleba překonal očekávání průzkumů a připsal si 8 %. Řada politologů překvapivý úspěch připisuje radikalizaci společnosti a tématu imigrace, které do voleb zavlekl sociálnědemokratický premiér Robert Fico. Jemu moc nepomohlo, ale posílilo radikály.

To je pravda, ale zjednodušená. Imigrace a přijímání utečenců bylo podle výzkumu MEDIAN SK ve volební dny podstatným tématem pro 69 % Kotlebových voličů a soužití s menšinami pro 33 % z nich. Obojí vnímali citlivěji než voliči ostatních stran, ale ještě vyšší důležitost přisuzovali řešení nezaměstnanosti (73 %), zdravotnictví (72 %) či boji s korupcí (81 %). Pokud by Kotleba dostal jen hlasy lidí, kteří považovali imigraci za zásadní téma, pohyboval by se těsně nad 5 % nutnými pro vstup do Národní rady. A pokud by měl spoléhat jen na radikály, kteří jiným tématům než uprchlíkům a menšinám nevěnují pozornost, vyhořel by docela.

Na čem byl tedy založen úspěch jeho strany? ĽSNS volili především mladí lidé a ti, kteří ztratili důvěru v politiku. Ve volbách získala okolo 20 % voličů mezi 18 a 29 lety. Dvě třetiny z těch, co jí dali hlas, tvořili dřívější nevoliči, prvovoliči a lidé, kteří si své minulé volební chování nepamatují. Zbytek hlasů strana ukradla vládním sociálním demokratům a menším populistickým stranám.

Kotleba, který v roce 2013 zvítězil v krajských volbách na Banskobystricku hlavně kvůli mizerné volební účasti, svůj obraz extremisty nenápadně mění. Uniformu vyměnil za sako a rétoriku zaměřuje kromě boje proti různým „parazitům“ také na reálné lokální problémy. Kdo četl banskobystrické noviny vydávané jeho stranou, našel zprávy o opravených silnicích a nových pracovních místech a viděl župana Kotlebu na obhlídkách sídlišť. Kotleba své zásluhy přeceňuje a problémy zamlčuje. Ale funguje to.

ĽSNS vůbec nevolili jen lidé bez práce (více pro ni hlasovali studenti a živnostníci), ale jistá regionální souvislost jejího zisku se zaměstnaností v jednotlivých okresech je zjevná. V těch nemaďarských s nízkou nezaměstnaností mezi mladými Kotleba získal 6,8 % hlasů, v těch s velmi vysokou 9,7 %. Nevysvětluje to plně jeho úspěch, ale souvislost je tady silnější než třeba s tím, nakolik je v tom kterém okrese silná romská menšina.

Zdá se tedy, že Kotleba uspěl promyšlenou kombinací kritiky všeho globálního (Brusel, migrace, velké strany) a zaměřením se na lokální problémy. V oslovení voličů z chudších oblastí mu pak pomohlo hlavně to, že ostatní slovenské strany regionální rozvoj ignorovaly. Vládní SMER šel do voleb bez programu, jen s pěti obecnými prioritami. To i v očích voličů, kteří programy nečtou, posílilo pocit arogance moci, která se o jejich život nezajímá. Z opozičních stran se na regionální rozvoj a témata zaměřoval silněji jen MOST-HÍD, což je však proevropská, pravicová a z části maďarská strana, která mladým voličům z chudých a národoveckých regionů nijak neimponuje.

Pokud tedy ostatní slovenské strany chtějí zabránit růstu podpory ĽSNS k 14 %, kde se nachází její volební potenciál, měly by kromě racionálnější rétoriky v tématu imigrace a menšin posílit i svůj zájem o témata lokální – a třeba se zaměřit na oslovování voličů v místě jejich bydliště, které je např. v USA zásadním nástrojem mobilizace.

Německá kancléřka Angela Merkelová

Angela Merkelová

FOTO: Fabrizio Bensch, Reuters

Březnové volby ve třech spolkových německých zemích si čtenář titulků českých (ale i některých zahraničních) médií musel nutně vyložit jako debakl imigrační politiky Angely Merkelové. I to je však zčásti výsledek snahy najít ve volebním zmatku jasný příběh. Ideálně takový, který zapadá do mediálního obrazu německé politiky.

Vládní CDU ztratila v Bádensku-Württembersku skoro třetinu voličů, propadla se z 39 % na 27 %. Z té třetiny ale jen necelá polovina přešla k protiuprchlickým populistům z Alternativy pro Německo (AfD), ta dostala 15 %. Zbytek se podle exit pollu uchýlil ke stranám, které jsou k uprchlíkům vstřícné nebo se na tématu příliš neprofilují. Zejména k „prouprchlickým“ Zeleným, kteří zde volby vyhráli. Relativně vyšší ztrátu než strana Angely Merkelové pak utrpěli její koaliční partneři, sociální demokraté.

V Porýní-Falci AfD vystoupala na 12,5 %. Třetinu hlasů „ukradla“ vládním stranám. Ty přitom zůstaly na svém a dohromady získaly skoro 70 % hlasů. Přebraly mimo jiné některé voliče Zeleným, kteří v této spolkové zemi propadli.

V Sasku-Anhaltsku, které se jako jiné chudší regiony bývalého NDR staví k uprchlíkům více odmítavě, slavili populisté AfD největší úspěch. Dostali přes 24 %. Křesťanští demokraté ale vyhráli, a to s minimální ztrátou oproti posledním volbám. AfD jim přebrala zhruba desetinu někdejších voličů, které si ale strana Angely Merkelové vynahradila jinými. Populisté stejně jako v dalších státech sbírali hlasy převáženě mezi někdejšími nevoliči a příznivci menších partají. Tedy lidmi, kteří politice dlouhodobě nedůvěřují.

Migrační krize samozřejmě sehrála v německých volbách svou roli. Téma bylo důležité pro zhruba polovinu voličů a 80 % podporovatelů AfD. Ta dostala celkově ve třech zemích 15,7 % hlasů (což zhruba odpovídá síle v celostátních průzkumech, v nichž si během migrační krize polepšila o 6 %). Drtivá většina voličů se nicméně postavila za strany, které se proti imigraci nijak radikálně nestaví. Titulky o hrozivém imigračním debaklu Angely Merkelové je tedy nutno brát s rezervou.

Daniel Prokop

Daniel Prokop

FOTO: Petr Horník, Právo

Společným poučením ze slovenských a německých voleb je, že není radno spoléhat na trvalou volební neúčast lidí, kteří se o politiku dosud příliš nezajímali. Právě oni stojí za úspěchem AfD i Kotleby. Křesla, která tyto strany zaberou v parlamentech, je nemusí dostat k moci. Ale může být stále těžší bez nich sestavit vládu, aniž by musely spolupracovat strany, které by si v klasickém levo-pravém dělení politiky měly konkurovat. Toto dělení tím v očích voličů může ztrácet na významu a oni pak mohou hlasovat silněji dle osobností, dílčích témat či nových příběhů o návratu ke zlatým časům a o zabarikádování se před globálními problémy. Nové a populistické strany by tím dále posílily, kruh by se uzavřel.