Hlavní obsah

Marek Toman: Perly Molenbeeku

Právo, Marek Toman, SALON

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

O bruselském Molenbeeku se říká, že nad ním někdo roztrhl perlový náhrdelník a perly se rozlétly všude možně. Někde tam jsou, ale je třeba je hledat. Kde však můžou být schované perly ve čtvrti, která má dnes renomé především jako líheň teroristů?

Foto: Divadlo Archa/Danny Willems

Ultima Vez, inscenace Speak low if you speak love

Článek

V pražském divadle Archa vyprávěla o Molenbeeku při veřejné diskusi Kristien de Costerová z vlámského tanečního souboru Ultima Vez. Ten v Arše již mnohokrát hostoval (naposledy s představením Speak low if you speak love) a hlavně má v Molenbeeku od roku 2012 studio a kanceláře. Důvod přestěhování byl tehdy ekonomický: jde o jednu z nejchudších bruselských částí a nájmy tomu odpovídají. Výhodný byl pro umělce také charakter zdejší zástavby – v minulosti se zde překrývala ta průmyslová a bytová, řada domů má proto ve dvoře bývalé manufaktury a jiné zajímavé prostory.

Molenbeek je dnes čtvrtí s pestrým etnickým složením, kde na jedné ulici potkáte lidi až padesáti národností. Očekávatelný následek je, že 90 % tamních školáků nemá vlámštinu jako rodný jazyk. Soubor Ultima Vez se v Molenbeeku ihned začal chovat dle své tradice – dveře studia otevřel místním a zapojil se do množství aktivit se školami a s mladými lidmi (pohybové dílny apod.).

Foto: Petr Horník, Právo

Marek Toman

A po listopadových pařížských atentátech? Média vyvolala podle Kristien de Costerové atmosféru strachu, která ale situaci v Molenbeeku neodpovídá. Recept souboru na kurýrování tamních sociálních a bezpečnostních problémů tak zůstává v zásadě nedramatický: Je třeba ještě posílit sociální a umělecké programy, jež pracují s místními. Soubor chce tedy pokračovat v tom, co už dělá. Někteří účastníci diskuse v Arše možná čekali radikálnější postoje a zvučnější plány. „Přizpůsobit se atmosféře strachu by ale bylo přesně to, co teroristé chtějí,“ argumentuje Kristien.

Na druhou stranu situace po pařížských atentátech nutí umělce uvažovat i nově. V představení In Spite of Wishing and Wanting, které Ultima Vez oživili po dlouhých šestnácti letech, v jednu chvíli exploduje polštář s peřím. Před lety neměla ta scéna žádný mimořádný význam – zato když Ultima Vez chystali nedávno představení v Paříži, uvědomili si tvůrci, že můžou vyvolat paniku. Nakonec umístili v divadle plakáty upozorňující na to, že exploze je součástí představení. Psychóza? Možná spíš realistický přístup, zrovna tak jako prohlubování spolupráce se školami a s mladými při hledání perel Molenbeeku.

Reklama

Související témata:

Související články

Marek Toman o Tabooku: Tam, kde se něco děje

Slavný autor – v tomto případě Francouz David B., který stojí za legendární Padoucnicí, komiksem o bratrovi postiženém epilepsií – podepisuje své knihy. Takový...

Marek Toman: Dveře, jimiž se neprochází

To místo vyvolává zvláštní dojem. Tvoří ho několik schodů, ozdobná mříž a sousoší – zobrazení toho, co se tady kdysi stalo. Zpodobnění vraždy, která znamenala...

Marek Toman: Hlasy

Kdybych byl středoškolským profesorem, rozdal bych studentům text a pustil k němu příslušnou nahrávku ze série cédéček Hlasy, kde ho předčítá jeho autor.

Výběr článků

Načítám