Hlasy jsou edicí, která se nepodobá běžnému rozhlasovému ani komerčnímu vydavatelskému počinu. Nahrávky tu většinou nedělí žádné „znělky“, nepodmalovává je hudba a texty nepronášejí někdy až příliš krásné a školené herecké hlasy. Autoři na nich čtou své věci sami. A mimo jiné tak mohou klást důraz tam, kde ho mít chtějí. Výsledkem je něco mezi intimním předčítáním a meditačním cvičením.

Sérii Hlasů připravuje Studio Bystrouška, nakladatelství Triáda, Nadační fond Martina a Martiny Růžičkových a Ivan Arsenjev. Zrodila se z pocitu, že jsou tady lidé, jejichž hlasový projev by bylo dobře zachytit. Mezi protagonisty nejsou jen spisovatelé, ale také překladatelé – i oni dílům propůjčují svůj hlas. Edice má vlastní dramaturgický plán, texty si však vybírají sami autoři. Nahrávka se pořizuje profesionálním způsobem, aby na ní nebyly rušivé zvuky, ovšem ponechávají se například nádechy, pokud mají stylotvorný charakter. Aje znát, že vzniká na několikrát, v klidu a v soustředění.

Hlasy jsou navíc doprovázeny působivými portrétními fotografiemi autorů, životopisnými poznámkami a esejemi. Dosud vyšly nahrávky Andreje Gini, Jiřího Pelána, Jáchyma Topola, Petra Krále, Karola Sidona, Iva Vodseďálka, Oldřicha Krále, Miloslava Topinky, Pavla Zajíčka, Lubomíra Martínka a nedávno zesnulého Vladimíra Binara. Cédéčko jako médium bylo zvoleno proto, že jednak odpovídá generačnímu cítění tvůrců – a také aby vznikl reálně existující artefakt.

Marek Toman

Marek Toman

FOTO: Petr Horník, Právo

Nejedná se o tracky do hudebních hitparád. Není to samozřejmě ani kniha. Hlasy spíše nabízejí možnost nahlédnout do textů jinak, s malou a laskavou asistencí lidí, kteří k nim mají nejblíž. V literární kritice se občas mluví o „autorově hlasu“, tedy o osobitém způsobu vyjádření, což je samozřejmě metafora. Tady se ta metafora stává skutečností – a je zvláštní, jak se texty v autorském přednesu vyhýbají doslovnosti. Zůstává jen to, co v nich skutečně je.