Článek
Tvůrci a organizátoři Tabooku – manželé Tereza a Juraj Horváthovi (nakladatelství Baobab) – tuto pozoruhodnou akci koncipovali již počtvrté v podobném duchu. Tedy aby svedla dohromady ty, kdo knihami žijí a jsou pro ně ochotni udělat i něco navíc. Tabook na začátku října představil knihy více než 70 nakladatelů a nabídl i celou řadu doprovodných programů, přičemž většina z nich byla pojata především jako „setkání“. Ten hle pojem je, myslím, nejvhodnější, protože na Tabooku se obvykle nemachruje, neoslňuje a nedělá se byznys ani reklama – spíše spolu lidé mluví, ve snaze dobrat se jádra pudla.
O dění na „neklidných okrajích“ jste si tak mohli povídat třeba i se současnými ruskými básníky-avantgardisty (Alexandr Makarov-Krotkov či Viktor Koval) a s jejich polskými kolegy (Justyna Bargielska, Wojciech Bonowicz), kteří se jinak „neradi setkávají se čtenáři“. K vidění byli rovněž západoevropští výtvarníci (např. Joëlle Jolivet z Francie) a nakladatelé, všichni nějak osobití až svérázní. A do toho Pavel Kosatík nebo Karol Sidon, jenž představil sympatického nehrdinského hrdinu své chystané knihy o malém panu Talismanovi.
Pro Tabook je typické, že jím žije celé město, a tak tradičně obsadil i místní galerie, kavárny a kluby a večer ho uzavíraly veselice s ryčnou hudbou v pivnici U Lva. A stále znovu se tu odehrávala zvláštní věc – vzhledem k neformálnosti aktivit se stíral rozdíl mezi nakladatelem a čtenářem, mezi ilustrátorem a návštěvníkem výstavy. I v tomhle by ony „neklidné okraje“ mohly inspirovat centrum.
Marek Toman
Uběhla další půlhodina a David B. se stále podepisuje a mluví s kýmkoli, kdo má zájem. Také on byl dlouho autorem menšinového žánru pohybujícím se kdesi na okraji, než se mu podařilo prorazit. A teď tu představuje knihu Zahrada ve zbrani, čerstvě vyšlou v češtině, kde s chutí zpracoval příběh o husitech a adamitech. Ani to se nejeví zrovna jako téma, na které by každý francouzský nakladatel vsadil své renomé a peníze… Jenže takhle je to na Tabooku se vším. Jezdí sem umanutí nadšenci, kteří si dělají to své a jednou, třeba, uspějí.
