Hlavní obsah

Svět je jen jeden, říká analytik a komentátor Erik Best

Právo, Tereza Šimůnková, SALON

„Západní perspektiva stojí na křesťanství, podle kterého jsme povinni pomáhat tomu, kdo to sám nezvládne. V Americe jsme to dotáhli tak daleko, že kvůli tomu dnes vedeme pět válek,“ říká Erik Best (1962). Američan do Prahy přijel v roce 1991 a o rok později zde začal vydávat anglicky psaný zpravodaj The Fleet Sheet, ke kterému později přibyl denní komentář Final Word.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Erik Best

Článek

Podle mého se ze zdejšího kontextu vymykáte schopností nalézt politické a ekonomické souvislosti událostí tam, kde je jiní komentátoři nehledají…

Pokud tenhle rozdíl vůbec připustím, bude primárně v tom, že události v Česku vidím v souvislosti s děním ve světě. To nás ovlivňuje mnohem víc, než jsou si analytici obvykle ochotni přiznat. Možná to nevidí, možná to nevidí schválně. Ale pro mě je svět jen jeden. Například o privatizaci si myslíme, že to byl čistě český úkaz a že s krádežemi buď nikdo nepočítal, nebo šlo naopak od začátku o naplánovaný podvod. Jenže kdyby to západní banky, západní politici a západní organizace nedopustili, tak by se toho jistě nerozkradlo tolik.

Co jste si odnesl ze studií v Moskvě v osmdesátých letech?

Že důvody, způsoby i cíle Američanů a Sovětů si často byly dost podobné. I to přímo souvisí s tím, co se děje dneska. Pro mě je současná krize pokračováním studené války, ale ne jak se to obvykle prezentuje, tedy že jdou Američané a Rusové zase proti sobě. Spíše to vidím jako pokračování tragické hry dvou mocností. Je potřeba uznávat silné i slabé stránky obou, jinak nedostanete celý obrázek. Já se o to snažím, a tím pádem můžu dnes napsat komentář kritický vůči Americe a zítra vůči Rusku. Je to víc než nestrannost, přijímám, že ani jedna strana nemá úplnou pravdu. Do tanga potřebujete vždycky dva. Zdá se mi, že by Češi měli být se svou historickou zkušeností lépe vybaveni na dešifrování současné situace, neměli by být buď jen na straně Ruska, nebo jen na straně Ameriky. Přitom to vypadá, že zdejší elity akceptují americkou či transatlantickou perspektivu se vším všudy a vůbec neuznávají tu ruskou. Rusko se proti západnímu pohledu na věc vymezuje a západní státy, banky i mezinárodní organizace mu ho chtějí vnutit. Pro Rusko je odpor riskantní, ale je možné, že se mu, třeba v případě nějaké příští globální krize, vyplatí.

Přistupujete ke všem politickým událostem podle úsloví „za vším hledej peníze“?

Ne úplně. Moc bývá taky důležitá a moc a peníze nejsou vždycky totéž. S těmi penězi to tady asi platí víc než na Západě, protože je stále co si urvat.

Vnímám správně, že se v komentářích tolik nepouštíte do prezidenta Zemana?

Nejsem zemanovec, ale nejsem ani a priori proti němu. Ani takovému Klausovi se nebojím přiznat, že něco udělal správně. Teď ho ale podezírám, že chce rozšířit Evropskou unii o Turecko, protože si myslí, že to povede k jejímu rozpadu. Já si však na rozdíl od něj nepřeji negativní vývoj. Já ho předpovídám, ano, ale nepřeji si ho, radši bych reformoval existující systém. Protože to, co vznikne potom, bude horší.

A vy jste pro rozšíření Evropské unie o Turecko?

Ne, je to jiná civilizace a jen by to prohloubilo naše stávající problémy. My na Západě máme tendenci nepřiznávat si pravý stav věcí, český cynismus je v tomhle ohledu zdravější. Zdejší hysterie kvůli přijetí dvou tisíc lidí v nouzi samozřejmě není adekvátní, tu vyvolávají extremistické skupiny. Na druhou stranu my nevíme, jakou roli extremisté hrají, třeba jsou zde proto, aby normální člověk nemohl zaujmout podobnou, kritickou pozici. Osobně jsem proti masivní imigraci a dva tisíce lidí může být její začátek.

Proč jste proti imigraci? Automaticky počítáte s potížemi?

Nejspíš nepřijdou hned, ale mohou nastat v dlouhodobějším horizontu. Já jen vím, co se stalo v Americe. V roce 1965 jsme změnili imigrační zákon a otevřeli brány i lidem z třetího světa. A mezi Amerikou před a po je diametrální rozdíl. Nově příchozí imigranti jsou skoro vždycky závislí na státu, hlasují pro ty politiky, kteří jim slibují vyšší podporu, vyšší minimální mzdu. A politici chtějí vyhrát volby. Jenže stát takový nápor nemůže zvládnout. Když se k tomu podobně jako v Americe přidají další negativní vlivy, začne se rozpadat.

Jaké další negativní vlivy?

Ještě závažnější problémy než imigrace jsou dnes pro Západ vojenské konflikty, otázky dluhu či různých finančních machinací.

Západní perspektiva stojí na křesťanství, podle kterého jsme povinni pomáhat tomu, kdo to sám nezvládne. V Americe jsme to dotáhli tak daleko, že kvůli tomu dnes vedeme pět válek. Tedy vlastně nevím, když používáme jen bezpilotní letadla, je to válka, nebo tam musíme mít vojáky, nebo když v Iráku bojujeme přes cizí armádu, jsme pořád ve válce?

Dalším problémem je, že jsme přestali uznávat, že dluh je špatná věc. V New York Times a Economistu čteme, že abychom rozjeli ekonomiku, musíme si půjčit, a další týden se titíž lidé diví, že jsme zadlužení. Spojené státy jsou na tom dnes po ekonomické stránce skoro stejně špatně jako Řecko. Česko si tedy stojí momentálně lépe, ale Kalousek a Sobotka dělají, co můžou, aby to co nejrychleji změnili. Zdejší státní dluh se za deset let zdvojnásobil a přes současný čtyřprocentní růst budeme mít opět deficitní rozpočet. Ale já tu mentalitu chápu: Proč bychom měli šetřit zrovna my, když jde svět stejně do kytek?

Stávající negativní trend je neměnný, trvalý, prohlubující se a je jasné, že nutně přijde zásadní změna. Netuším, jestli za dvacet let nebo za tři měsíce, ale přijde. Vezměte si, co dělají mezinárodní organizace v případě Řecka, je jasné, že krizi jenom prohloubí a Řekům vůbec nepomůžou, jen finanční instituce získají krátkodobě větší moc. Ta bublina se zvětšuje a každý inteligentní člověk vidí, že musí prasknout. Zároveň chceme, aby vydržela co nejdéle. Já samozřejmě taky.

Proč žijete v Praze?

USA byly tři sta čtyři sta let majákem, k němuž se vydávali všichni, kdo měli doma trable. Stále si myslím, že je to nejlepší místo na světě. Ale už před dvaceti třiceti lety jsem poznal, že se to jednou změní a přijde doba, kdy někteří budou naopak chtít pryč. Tak jsem se rozhodl, že půjdu mezi prvními. Američané odmítají akceptovat vlastní situaci. Stále slyšíme, že jsme nejlepší, ale už jen od nás samých, už je to jen přetvářka. Já jsem hrdý Američan, otevřeně říkám, že se mi líbí, že máme impérium, a myslím si, že by byla škoda o něj přijít. Ale když se budeme takhle chovat dál, už moc dlouho nevydrží. Měli bychom si rychle přiznat, že máme problém.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám