Šel jsem nedávno koupit tetě šampón. Nebylo to možné. Tedy přesněji, koupit šampón možné bylo, ale nešlo ho tetě dát, pokud jsem ji zároveň nechtěl nadosmrti urazit.

Namátkou vybírám z lákadel, na která jsem na etiketách šampónů narazil: „pro suché, drsné vlasy bez lesku“, „pro velmi namáhané a lámající se vlasy“, „pro poškozené a suché vlasy“, „pro vlasy bez hustoty“, „vlasy bez objemu“, „pro velmi poškozené vlasy“, „rychle se mastící vlasy“, „proti lupům“, „pro jemné, oslabené vlasy“, „vlasy se sklonem k vysušování“ a konečně „pro velmi suché vlasy, hrubé na dotek“. To nejpozitivnější, na co jsem narazil, byly „normální vlasy bez lesku“. Ani to není lichotka, kterou by teta ocenila. Zdá se, že lidé s pěknými vlasy si nepotřebují mýt hlavu.

U krémů je situace podobná. Většinou jsou pro suchou, podrážděnou pleť, na celulitidu, případně na jiný kožní průšvih. Čím se mají mazat lidé, kteří mají pokožku růžovou, jemnou a hladkou, jsem neodhalil.

Chápu, že kosmetický průmysl vydělává na ženách, kterým vnutí, že mají problém. Velmi bych se ale přimlouval za to, aby výrobci přidali do každé řady jeden produkt pro ty, kdo kupují dárek: „pro krásnou, bezproblémovou pleť“ nebo „pro vlasy, které září zdravím“.

Bohužel se bojím, že to neudělají. Vyostřující se konkurenční boj naopak způsobí, že ponižování zákaznic půjde ještě dál. Zanedlouho se dočkáme šampónů „pro hnusné, neduživé vlasy se svědivými záchvaty“, „pro smradlavé vlasy protivného typu“ a „pro vlasy, které vypadávají hrůzou z toho, jaké jsou“. Stejnou taktiku navíc začnou používat i výrobci ostatních běžných produktů. Začne se prodávat čokoláda „pro nevyléčitelné tlustoprdky“, knížky „pro podivíny, které nemá nikdo rád“ a plyšáčci „pro fracky, ze kterých stejně nic nevyroste a je škoda, že se vůbec narodili“.

Možná, že trh dává lidem přesně to, co chtějí. Ale stejně. Takhle jsem si ten boj o zákazníka v kapitalismu nepředstavoval.