Jasně, člověk je tvor stádní. Opičí instinkt ho nutí vybrat si správnou tlupu a tu druhou zahnat do moře: Je zlá, nefunguje jako my a v podstatě to není seskupení opic, ale jeden velký hnusný predátor. Na druhou stranu, makakové toho v evoluci dokázali míň než lidé právě proto, že tyhle instinkty nepřekonali.

Každý spor, od očkování po Ukrajinu, má u nás sklon vyprodukovat dvě družstva.
Navzájem se neposlouchají a považují ty druhé za blby, neli za vrahy dětí. Ať jde o registrační pokladny, muslimské migranty nebo ÚSTR, hejkalové za každou cenu hájí svůj jediný možný správný názor a rozum pláče, přizabit obušky Dobra.

Dá se to pochopit. Každý z nás má přednastavené idiot-filtry na slova a argumenty. Když si v diskusi přečteme „havloid“, „rusofil“, „lesana“ nebo „nácek“, zatmí se nám před očima. Možná ale nemusí. Možná by pro začátek stačilo přijmout fakt, že ti druzí nejsou vědomě a zákeřně zlí. Že vyznávají hodnoty, které jsou rozumné, jen to s nimi trochu přehnali.

Ti, co jsou pro brněnskou deklaraci smíření, by si měli uvědomit, že její odpůrci se bojí ztráty paměti, relativizace nacistických hrůz a možnosti jejich návratu. To jsou legitimní obavy. Kdo tyhle lidi pochopí a uklidní, udělá pro deklaraci víc než deset novinářských bijců. A naopak. Ti, co jsou proti deklaraci, by mohli přijmout, že někdo cítí vinu za zabité ženy a děti, i když mluvily německy. Takové viny by se cítit měly. Kdo vezme vážně motivaci těch druhých, už je napůl získal.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Ovšemže ne všechny. Vždycky se najdou ukřivděnci, co bojují za lid až do jeho vyhlazení, politici, kterým třídění na válečná mužstva vyhovuje a plavou v něm jako Zdeněk Škromach v bazénku.

Škromach by v Brně „ty kolaboranty vypráskal“. Jednání mezi lidmi by se ale nemělo snižovat na úroveň makaků, jakkoliv vysoko na větvi sedí.