Článek
Bystrov si vybírá staré americké zlidovělé písničky, pátrá po jejich původu a okolnostech vzniku a vedle detektivních odhalení předkládá zdánlivě mimoděk i fascinující kapitoly z dějin (nejenom) Spojených států.
Třeba předobraz písně Jailer, Bring Me Water z šedesátých let minulého století (populární u nás díky Waldemaru Matuškovi jako Jó, třešně zrály) nachází v popěvku Go Tell Aunt Rhody známém už od dob americké občanské války, jenž ovšem zase mohl být inspirován melodií z opery, kterou století předtím složil francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau.
V kapitole věnované písním Many Thousands Gone, Blowin’ in the Wind a We Shall Overcome hledá Bystrov společný kořen těchto tří skladeb v temnotách amerického otrokářství a popisuje jeho dějiny od „dražebních špalků“ až po skutečné důvody abolicionistického tažení prezidenta Lincolna. Nachází i zajímavou paralelu s našimi dějinami: „Za války si běloši na Jihu dali tu práci a stvořili návodné písničky, mající otrokům vsugerovat, že vítězství Konfederace je na dosah. Zní to až neuvěřitelně, ale přesně k takovému triku – infiltraci falešných písní a říkání mezi lid – se uchýlily i tuzemské úřady v době temna, kdy na severozápadě Čech propukly selské bouře.“
Autor píše také o české verzi We Shall Overcome – tedy Jednou budem dál – a nechává vzpomenout Jiřího Tichotu z kapely Spirituál kvintet, jak normalizační režim tuto píseň nejdřív potlačoval, potom si ji přisvojil, aby si ji ovšem lidé během sametové revoluce „vzali zpátky“; příběh písně vrcholí koncertem ke dvacátému výročí pádu železné opony, na němž Jednou budem dál zazpívala česky Joan Baezová, která v šedesátých letech pomáhala dostat skladbu We Shall Overcome z lidových zpěvníků do povědomí amerických posluchačů.
K písni Just Before the Battle, Mother se Michal Bystrov dostává přes „válku kapel“, fenomén americké občanské války, který přibližuje zápisem z deníku jednoho důstojníka Unie: „Dnes večer se kapela třináctého pluku odebrala do předních zákopů a ,rozdala‘ si to s muzikanty na druhé straně. Nepřátelé hráli Dixie, Bonnie Blue Flag, My Maryland a jiné melodie, blízké srdci Jižana. Naše kapela odpověděla písněmi o překrásné Americe, hvězdnatém praporu, starém dobrém Johnu Brownovi a tak dál.“ Na závěr kapitoly Bystrov připomene ještě osud „mytické postavy českého folku a country“ Miroslava „Skunka“ Jaroše, autora české verze Just Before the Battle, Mother, známé u táboráků jako Montgomery.
Bystrov sleduje životní osudy tvůrců i zrod celých hudebních žánrů, líčí krvavé historky z Divokého západu i pozadí rodícího se hudebního průmyslu a nachází netušené souvislosti, což z Příběhů písní dělá inspirativní dílo o člověku a hudbě.
Graficky krásně vypravená knížka navíc obsahuje dobové fotografie a ilustrace, obsáhlý soupis použitých pramenů i výběr různých variant textů českých verzí (nemluvě o tom, že na webu michalbystrov.cz si lze všechny pojednávané skladby poslechnout). Ačkoli se Příběhy písní netváří jako vědecká práce, můžou být užitečné i pro muzikology, antropology a další akademiky – věřím, že nejenom v českém kontextu.
„Vyber si téma / který nikdo nechce / nezná ho / nemá chuť se zaobírat / takovou malou směšnou zbytečností,“ píše se o pár veršů dál v té básni ze Vzteklýho psa, „jakmile sáhneš / po tom, co se žádá / staneš se jedním z dostihovejch jezdců / a práce není dostih / nemá finiš / takže si vyber to, o čem se neví / a jdi si za svým / němej ke všem kolem / zkoušej, co snesou / div se, když tě bijou / a tvař se tak ňák / zmenhirovatěle“.