Jaroslav Jírů
De Gaulle
Prostor

obálka Jaroslav Jírů: De Gaulle

FOTO: archív nakladatelství Prostor

Životopisná kniha, v níž ovšem Charles de Gaulle ožívá v podobě téměř románové – v souvislostech, v kontextu, psychologicky věrohodně. V mnohoslovném podtitulu (nedávno zesnulý) autor zdůrazňuje, že se de Gaulle ubránil nejen nepřátelům, ale i spojencům. Co tím myslel? S Churchillem vedl francouzský generál permanentní kompetenční spory. Byl mimořádně citlivý na to, když Britové zamýšleli dělat něco za jeho zády (v jeho pojetí rozuměj za zády Francie). A nesblížil se ani s americkým prezidentem: Roosevelt viděl v de Gaullovi potenciálního diktátora s bonapartistickými sklony a de Gaulle v Rooseveltovi chladného apologeta americké nadvlády, skrytého za pečlivě pěstovanou maskou usměvavého demokrata s trochou wilsonovského mesianismu v žilách. Pro Charlese de Gaulla byla Francie nade vše, až mysticky. Svou roli chápal jako poslání a dokázal si pro jeho naplnění vydobýt potřebnou osobní moc, ale dovedl se od ní i odpoutat.

Volker Weidermann
Ostende

1936 – Léto jednoho přátelství
Přeložil Tomáš Dimter.
Host

obálka Volker Weidermann: Ostende

FOTO: archív nakladatelství Host

Poněkud zavádějící název knihy, kterou nelze označit jako román. Jde spíše o beletrizovanou literaturu faktu. Přátelství mezi Stefanem Zweigem a Josephem Rothem a jejich setkání v létě 1936 v belgickém Ostende je osnovou, do které je vplétán příběh německých a rakouských emigrantů, většinou židovského vyznání a levicového smýšlení (Arthur Koestler, E. E. Kisch, Willi Münzenberg, Hermann Kesten, Otto Katz). Krásná dovolená, ale „vlny se pomalu zvedají“. Formování a proměny postojů a představ silné generace intelektuálů, které situace v Německu donutila odejít a kteří fungují v jakémsi vakuu čekání, co bude dál. Jednotlivé osudy ve společné tragédii. Životy části z nich se většinou brzy poté naplnily: koncentrační tábory, sebevraždy, zbytečná úmrtí. Weidermannovi stačí 150 stran k tomu, aby přesvědčivě popsal situaci na palubě této verze Titaniku.

Sjón
Měsíční kámen
Příběh chlapce, který nikdy nebyl
Přeložila Helena Kadečková.
Dybbuk

obálka Sjón: Měsíční kámen

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

Island jede. Drsná země na severu, která nemá ani 350 000 obyvatel, ani vlastní armádu, přestože je v NATO. Podle výzkumu jsou Islanďané pro turisty nejpřívětivějším evropským národem. A v kultuře silným v kramflecích, hlavně v hudbě, literatuře a filmu. To se týká i románu o posledním roce první světové války, kdy propuká epidemie španělské chřipky a místo oslav nezávislosti na Dánsku lidé truchlí nad smrtí svých nejbližších. Hrdinou je šestnáctiletý sirotek z Reykjavíku, homosexuál, jehož ze všeho nejvíc baví koukat na filmy. Autor, vlastním jménem Sigurjón Birgir Sigurðsson (1962), je jedním z nejuznávanějších islandských spisovatelů, prozaik, básník a dramatik. A také textař spolupracující s Björk.

Sönke Neitzel, Harald Welzer
Vojáci
Protokoly o boji, zabíjení a umírání
Přeložila Nina Fojtů.
Academia

obálka Sönke Neitzel, Harald Welzer: Vojáci

FOTO: archív nakladatelství Academia

V říjnu loňského roku Adolf prohlásil: „Začíná poslední bitva proti Rusům.“ Bože, taková hovadina. Výpověď většiny zdrojů o nějaké události je vždy poněkud zdeformována nejen znalostí toho, jak to dopadlo, ale i důvodem sdělování či jeho adresátem (např. rodina, soudce). V archívech se však zachovaly také tajné odposlechové protokoly (40 tisíc stran) německých vojáků z britských a amerických zajateckých táborů, tedy bezděčná, přirozená, neovlivněná, bezprostřední vyprávění o válce. Badatelé se tak dostali k mimořádně bohatému, „čistému“ materiálu, který rozdělili do více než dvaceti tematických okruhů, např. samoúčelné násilí, zábava, vyhlazování, pocity, sex, víra ve vítězství, víra ve vůdce, vojenské hodnoty atd. V závěrečné části se pak snaží odpovědět na otázku: Do jaké míry byla válka wehrmachtu nacistická?

Péter Esterházy
Opravené vydání
Příloha k Harmonii caelestis
Přeložil Robert Svoboda.
Academia

obálka Péter Esterházy: Opravené vydání

FOTO: archív nakladatelství Academia

V současnosti asi nejslavnější maďarský spisovatel dopsal v roce 2000 knihu Harmonia caelestis, v níž zásadní roli hraje jeho otec Mátyás. Poslal ji nakladateli a ve stejné době se dozvěděl, že jeho táta byl od začátku roku 1957 agentem maďarské tajné služby, agentem pilným a ochotným, jenž informoval o svých známých stejně jako o členech rodiny. Esterházyové patří k nejdůležitějším šlechtickým rodům nejen v Uhrách, ale i ve střední Evropě, jeho členové často ovlivňovali evropské dějiny. Péter Esterházy v badatelně pročítá výpovědi svého otce a ví, že jediná možnost, jak se s tím se ctí vyrovnat, je začít psát další, opravnou knihu. Miluje svého otce i se všemi jeho chybami, ale nenávidí v něm fízla. Už dlouho nevyšla tak otevřená zpověď, tak rozporná, smutná, cynická.