„Holešovický přístav je oblast, která se velmi rychle mění kvůli stavebním aktivitám. Místo samo dalo vzniknout konceptu. Je tam dlouhá dispozice skladových budov a na konci betonová plocha s vysokým příhradníkovým stožárem,“ popisuje Janíček.

„V první části akce diváci procházeli podél vody a já jsem se pohyboval souběžně s nimi a rozezvučoval nejrůznější materiály sebrané nebo objevené v okolí. Jednotlivé předměty jsem měl připravené na rampě podél celé délky skladových budov asi pět metrů nad úrovní hladiny, takže zvuk se odrážel od stěn i od řeky. Druhá část akce využívala železný příhradníkový stožár jako základ pro hudební instalaci ve veřejném prostoru. Natáhl jsem na něj dlouhé klavírní struny a v závěru na ně hrál. Chtěl jsem upozornit na zajímavé místo v centru Prahy; při pohledu na Bílou skálu si připadáte jako někde na prérii… a okolo jezdí lodě!“

Martin Janíček, a zdaleka nejen on, bere prostředí do hry velice často. Rozezníval například kladenské šachty a těžní věže i mohutné konstrukce na žižkovském nákladovém nádraží, tedy na místě, nad jehož budoucností visí otazník. Není vyloučeno, že uměleckým interakcím v tomto objektu brzy odzvoní, podobné performance je proto alespoň zčásti nutno brát i jako připomínky míst, která se nevratně mění nebo rovnou mizí.

Mizí ale i zvuky s nimi spojené. Soundtracky naší každodennosti se neustále proměňují. Lovci terénních nahrávek i ti, kdo pořádají site-specific zvukové akce, v sobě mají něco z archeologů. Uvědomují si, že určité zvuky, které jsou našim uším běžné, budoucí generace již nebudou znát. Všudypřítomné pípání mobilů před čtvrtstoletím neexistovalo, na druhou stranu dnes výrazně ubylo stížností na noční bušení do psacího stroje.

Americký historik kultury Hillel Schwartz před čtyřmi lety vydal knihu Making Noise, v níž na tisíci stranách nastiňuje, jak západní civilizace historicky vnímala hluk. Rekonstruuje audioobraz ruchu antických knihoven, hovoří o tinnitu, řeči delfínů, klapání podpatků i sopečném výbuchu, který byl počátkem devatenáctého století tím nejhlasitějším, co lidstvo za uplynulých šedesát tisíc let slyšelo.

Schwartzové příštích generací budou moci srovnávat písemné prameny s množstvím záznamů, neboť v současnosti může lovit zajímavý materiál každý. Trh s kompaktními „nahrávadly“ prodělává boom. Až se zdá, že nějaká ta mašinka velikosti holicího strojku patří k povinné výbavě každého audioumělce.

Podle hudebníka, kurátora a teoretika Miloše Vojtěchovského, který nalezené zvuky využíval již v osmdesátých letech ve skupině písničkáře Oldřicha Janoty Mozart K., je nedávné zvýšení zájmu o terénní nahrávání nejen důsledkem dostupnosti technologií, ale i pokusem učit se naslouchat světu kolem sebe. „Jan Patočka v Kacířských esejích píše, že k člověku, kterému se povedlo protrhnout závoj vlastní subjektivity, začne svět promlouvat,“ říká.

Vojtěchovský s britským hudebníkem Peterem Cusackem založili – po vzoru jiných měst – webovou stránku Sounds of Prague (sonicity.cz), na níž se lze oddávat dokumentárním i spíše deníkovým zvukovým útržkům nejrůznějších míst hlavního města, od zvonů Lorety a zkoušek sirén přes šustot listí, kapky deště, fotbalová utkání či zvuky uvnitř dutých stožárů u Pakulu až po babylon obří vietnamské tržnice SAPA.

„Asi jako ve většině disciplín jsme v Česku poněkud opoždění,“ uvažuje o stavu tuzemské zvukové archeologie Janíček. „Ve světě se pořádá spousta konferencí o zvukovém prostředí, zvukovém znečištění a jeho vlivu. Je to strašně zajímavé a důležité téma, které souvisí se spoustou oborů naší činnosti, z mého pohledu hlavně proto, že posloucháme spoustu zvuků, které nepotřebujeme a nezajímají nás, jen nám unavují uši. Výsledkem je, že nejsme schopni vnímat ty, které vnímat chceme…“

Miloš Vojtěchovský je k archeologickému aspektu lovectví zvuků spíše skeptický: „Jak zvukové univerzum degraduje, uvědomují si lidé, že je mizející zvuky třeba uchovat, ideálně v nějaké bance. Ale já si myslím, že je to perverzní, stejně jako bylo perverzní malovat stáda bizonů na velkých pláních, když je běloši během dvaceti let zároveň vybili.“