Vznikla u nás někdy silná generace romských spisovatelů?

Už ta první ze sedmdesátých let minulého století, kdy hovoříme o počátcích psané romské literatury, byla dost výrazná a často se u ní inspirují i dnešní začínající romští autoři. Pro mě osobně představuje například Tera Fabiánová dodnes špičku mezi romskými básníky a básnířkami.

A proč nejsou tato jména známější mezi neromskými čtenáři?

Menšinová literatura se obecně málokdy dostává do širokého povědomí většinového publika. Jsou to sami čtenáři, kdo musí projevit iniciativu a vynaložit trochu úsilí, aby se k dílům romských autorů dostali. Tedy pokud se některý z nich neproslaví v zahraničí – což je případ Eleny Lackové a knihy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, přeložené do několika světových jazyků. Lacková většinu svého života prožila v osadě, její vyprávění pak nahrála a do literární podoby zpracovala Milena Hübschmannová. Básně již zmíněné Tery Fabiánové byly zase zahrnuty do projektu Poezie pro cestující, takže si je mohli lidé přečíst v pražském metru. Jinak se dostat k podobným dílům není obecně jednoduché už proto, že je u nás jenom pár nakladatelství, která romská literatura oslovuje – jsou to především Triáda, G plus G nebo Argo. Z tohoto důvodu před dvěma lety vzniklo nakladatelství KHER, které se zaměřuje primárně na stávající i začínající romské autory.

Jsou díla důležitých romských autorů dostupná v češtině, případně slovenštině?

Dnes je drtivá většina knih v Česku a na Slovensku buď dvojjazyčná, tedy v romštině a češtině, nebo slovenštině, anebo přímo v majoritním jazyku, což závisí i na možnostech a volbě samotného autora.

Jak se k romské literatuře staví současní Romové? Zajímají se o své kulturní dědictví?

Nesmíme zapomínat, že psaná romská literatura je tu nějaká čtyři desetiletí, což je příliš krátce na to, aby povědomí o ní proniklo do všech sociálních vrstev. S dějinami třeba české literatury se to nedá vůbec srovnávat. Na druhou stranu když se Romům poprvé dostane do rukou kniha v romštině, jsou jí fascinovaní – vidět v psané formě svůj rodný jazyk, který po generace existoval jenom v ústní podobě, je pro ně velice povznášející. Aby se knížky mezi Romy snadněji dostávaly, začalo je zmíněné nakladatelství KHER vydávat v elektronické podobě a zdarma.

Lze v několika větách představit současnou romskou literaturu? Čím je výjimečná a zajímavá pro neromské publikum?

Řekla bych, že se v Česku i na Slovensku hodně v čase proměňuje, na vnější vlivy reaguje poměrně rychle. Oproti minulosti přibývá autorů, kteří se již neopírají o tradici ústní lidové slovesnosti, ale snaží se o vlastní tvorbu, byť i ta může pořád vycházet ze žánru typického pro romskou literaturu, z vyprávění – vakeribena. Někteří pak přicházejí i se zcela novými literárními útvary a žánry – jsou to například sny Heleny Demeterové nebo „hororky“ Eriky Olahové. Tematicky se již autoři tolik nevracejí ke kořenům ani k tématům podporujícím romskou identitu, tedy k silnému etnoemancipačnímu nádechu, který byl v romské literatuře patrný zejména před rokem 1989. Dnes se objevují spíše sociálně laděné náměty, v poezii narazíme na více lyriky a také se již Romové tolik neostýchají zveřejňovat milostné příběhy či básně.

Jedním z typických znaků romských textů je upřímnost ve vyjádření, autentičnost projevu. Neromskému čtenáři, který je zhýčkaný českou i světovou literární špičkou, nezná vývoj romské literatury a dosud nikdy se s ní nesetkal, se kvůli tomu můžou jevit jako naivní, patetické či příliš strohé a jednoduché. Je to škoda, protože se tím připravuje o možnost nahlédnout více do skutečného života dnešních Romů.

Jste úspěšná autorka, publikujete v časopisech i sbornících, účastníte se literárních festivalů. Nesvazuje vás někdy označení „romská básnířka“?

Literárního festivalu jsem se účastnila jenom jednou – šlo o loňský ročník Dne poezie, kde jsem byla vlastně poprvé představena pouze jako „slovenská básnířka“. Za to, že jsem Romka, se rozhodně nestydím, ale někdy mám pochybnosti, zda lidi oslovuje má tvorba, anebo pouze fakt, že nějaká Romka vůbec píše poezii. Jestli je přitahuje jenom exotika, nebo skutečný obsah díla. Zároveň ale vím, že šířit osvětu je potřeba a že tomu tak ještě dlouho bude. Je spousta lidí, kteří se ještě dnes ptají, jestli má romština vůbec nějakou gramatiku, natožpak aby něco věděli o romské literatuře…