Jak podle tvých zkušeností koresponduje český stereotyp o Africe se skutečností?

Když se řekne Afrika, vybaví se mi zcela jiný svět, než jak jsem ho sám vnímal z médií před svou první návštěvou. Do Česka se dostanou akorát zprávy o místech, kde se zrovna válčí, nebo se v televizi podíváme na přírodovědný dokument z národního parku. O zbylých 99 procentech Afriky se nemluví. Velká zvířata a divočinu mimo rezervace a parky už mnohdy ani nepotkáte. Prožil jsem i rebelie ve Středoafrické republice, a přesto mohu říci, že jsem se během svých cest nikdy necítil v nebezpečí.

Jaký byl cíl tvé poslední návštěvy?

Snažil jsem se prohloubit si povědomí o obchodu se slonovinou. Chtěl jsem se dozvědět, jak to v té které zemi chodí a co mohu já a mně podobní udělat, aby se situace zlepšila.

Byl jsi také v Kamerunu, v jehož národním parku proběhl podle světových médií na počátku roku 2012 masakr třísethlavého sloního stáda. Pytláci přijeli na koních a v terénních džípech a pomocí automatických zbraní a granátometů všechna zvířata kvůli slonovině pobili. Jak moc je tato informace přesná?

Ano, stalo se to, ale čísla nesedí. 300 bylo pouze sečtených mršin a koster podél cest. V konečném důsledku odhady hovoří o 600 až 700 mrtvých slonech v parku Bouba Ndjida. Tamní sloní populace téměř zmizela.

Sám jsem byl svědkem jiného masakru, kdy skupina pytláků vybila devadesátihlavé stádo během jediného dne. Dostal jsem se tam necelý týden poté a společně se dvěma Američany jsem pečoval o přeživší mládě. Šlo o přibližně desetiměsíčního samečka, kterého jsme pojmenovali Max. Týden jsme se ho pokoušeli udržet na nohou. Nakonec se nám to bohužel nepodařilo. I přes to, že přijela specialistka z Malawi, která už měla i vybavení. V celé střední Africe zatím nejsou zajištěny podmínky k pomoci osiřelým mláďatům. My jsme například několik dní strávili hledáním odpovídajícího náustku, abychom mohli Maxovi dávat mléko z lahve.

Jak dnes funguje obchod se slonovinou, tedy to, proč k těmto masakrům dochází?

Obchod se zvířaty a jejich částmi je obrovský byznys. Snad čtvrtý největší na světě po obchodu se zbraněmi, drogami a lidmi. Napomáhá k tomu i fakt, že se v posledních letech cena slonoviny zněkolikanásobila. Nyní se pohybuje kolem 2500 dolarů za kilogram. Největšími spotřebiteli jsou asijské země jako Čína a Thajsko, kde je obchod s touto komoditou stále legální.

Pytláci pracují na zakázku. Tu dostanou od svého patrona, stejně jako pušku s náboji, za kterou musí platit měsíční nájemné. Patron takto vykořisťuje několik pytláků najednou. Krásně je to vidět na případu jedné obchodnice ze střední Afriky, matky váženého předsedy místního soudu. Pronajímá několik pušek – za každou chce v přepočtu čtyři tisíce korun měsíčně – a pak vykupuje slonovinu, gorilí maso i levhartí kůže. Jelikož je její synáček soudcem, nikdo si na ni nedovolí.

Od patronů pak zboží vykupují hlavně Číňané a posílají ho schované v kontejnerech do překladišť na Filipínách či v Singapuru. Tam je asi největší šance nelegální zásilky odhalit, jenže když se tak stane, přestěhuje se daná africká firma specializující se na vývoz slonoviny do jiného státu a začne pod novým jménem znovu. Takto v Africe podnikají jisté čínské rodiny po celá desetiletí. Jde o obrovské syndikáty vyvážející stovky kilogramů, někdy i několik tun ročně. Když si představíme, že na jednoho slona připadá průměrně pouze pět kilogramů slonoviny, je to obrovské číslo. Dnes je velmi složité se dostat ke vzrostlému klu, jelikož staří sloni v Africe už často nejsou. Byl jsem svědkem toho, že mi překupník nabízel tak malý kel, že se mi vešel do dlaně, za necelých 200 korun. I za dvě stovky si člověk může koupit život slona...

Arthur F. Sniegon

Arthur F. Sniegon

FOTO: archív Arthura F. Sniegona

Od roku 2009 je každoročně zastřeleno přes 30 tisíc slonů. Celková světová populace se dnes pohybuje jen okolo 300 tisíc kusů. V jižní a východní části Afriky jsou pytlácké tlupy vybavené špičkovou technikou. Není výjimkou útok z vrtulníku, kdy střelec s kulometem střílí do stáda. Helikoptéra pak dosedne, posádka sebere kly a za necelou hodinu všichni odletí. Pokud mají pytláci vrtulník, je nad slunce jasné, že jsou buď z vládních jednotek, nebo součástí rebelských skupin a prodej slonoviny pak slouží jako další zdroj financí pro vedení občanských válek.

Jak jsi ty sám bojoval proti obchodníkům se slonovinou?

Mimo různých činností v parku jsem několik měsíců pomáhal s jejich vyšetřováním. Tajně jsem natáčel, fotil, sháněl informace, telefonní čísla, značky aut. Stáli za mnou profesionálové z organizací LAGA v Kamerunu a PALF v Kongu, které se tímto bojem roky zabývají, takže jsem přesně věděl, co mám udělat, abych co nejvíce eliminoval případná rizika. Při zatýkání překupníků, které jsem vlákal i se slonovinou až do svého hotelového pokoje, si oni ani neuvědomili, že v tom mám prsty právě já. Pokládali mě za turistu, který byl zatčen společně s nimi. Byly to nervy. Navíc člověk musí překupníky zlákat a pak je chytit při činu, ale zároveň je nesmí motivovat, aby kvůli vaší fiktivní poptávce zabili další slony. Je třeba chtít již existující slonovinu.

Jak to se slony vypadá do budoucna? Jaké jsou prognózy a jak se dá pomoci i odtud, z České republiky?

Situace je opravdu špatná. Až nyní se zavádějí opatření, která mají za cíl stabilizovat sloní populace ve střední Africe. Je to pozdě, ale přece. V Čadu se nezisková organizace African Parks řídící národní park Zakouma rozhodla monitorovat všechny zbývající slony. Ještě za mého dobrovolničení jich bylo několik z každé populace opatřeno GPS obojky. Pracuje se taky na tom, aby každé stádo mělo svou ozbrojenou skupinu strážců, která by ho doprovázela 24 hodin denně. To bude ale složité.

S naší českou organizací Save-Elephants bychom rádi přenesli do praxe přístroj zabudovaný do sloního obojku, který registruje výstřel a okamžitě upozorní příslušná místa, aby byla zajištěna rychlá reakce. Oslovil jsem výzkumníky z VUT v Brně, zda by se vývoji takového přístroje nechtěli věnovat. Na projektu se začalo pracovat v rámci diplomové práce, skrze platformu hithit se podařilo vybrat skoro 100 tisíc korun a věříme, že prototyp bude brzy na světě.