Ani slzy ale nestačily. „To, že se omluvil, nesnižuje odpovědnost Evropské kosmické agentury za oblečení, které ponižuje 50 procent světové populace,“ napsal v článku natvrdo nazvaném Je mi fuk, jestli jsi přistál na kometě, tvá košile je sexistická a ostrakizující server Verge. Připomeňme, že doktor Taylor na sobě měl barevné malůvky sexy, nicméně oblečených dívek. Košili dostal od kamarádky.

Naše euroatlantická společnost je na nevhodné oblečení vůbec poslední dobou citlivá. Bývalá francouzská ministryně Nadine Moranová označila muslimskou ženu sedící na pláži se zahalenými vlasy za „útok na naši kulturu“. A spor kolem šátků středoškolaček u nás není třeba připomínat.

Dějiny ženského hnutí zdobí zápasy o to, aby ženy směly nosit kalhoty, krátké vlasy, krátké sukně, bikiny, lékařský plášť či vojenskou uniformu. Dějiny Evropy se pyšní vítězstvími v bitvách za to, aby každý mohl věřit, čemu chce, a veřejně to ukazovat. Nerozumím tomu, kdy a kde se boj o čím dál větší svobodu proměnil ve snahu zakazovat lidem, co mají nosit, a to pod stejně ctihodnými vlajkami boje za sekularismus nebo genderovou rovnost. Co musí přeskočit v hlavách zastánců otevřenosti, aby se změnili v mudžahedíny Dobra, začali mluvit za „naši kulturu“ nebo „50 procent světové populace“ a snažili se ostatní přistřihnout do svých úchylně úzkých klícek „správně“ oblečeného světa?

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Abychom se vrátili k Mattu Taylorovi: feministické hnutí je důležité. Proto je průšvih, když samozvaní dobrodějové a dobrodějky diskreditují jeho myšlenky tím, že místo obdivu k obrovskému vědeckému úspěchu deptají jednoho doktora kvůli barevné košili. Odhánějí tím lidi od skutečně důležitých genderových témat. Feministé a feministky se občas diví, že je někdo může považovat za hysterické fašouny. Tak proto, přátelé.