Článek
Dokážete odhadnout, do jaké míry proputinovská propaganda na sociálních sítích ovlivňuje tuzemský mediální obraz rusko-ukrajinského konfliktu?
Ruská propaganda působí na několika rovinách. V té nejlépe popsatelné jde o vytváření kontextu, v němž máme konflikt vidět, a ten je dán především slovníkem o vynuceném chování Ruska, fašistické juntě vKyjevě a podobně. Tady je velmi úspěšná. Stačí se podívat na řadu komentářů na diskusních serverech nebo v novinách.
Ovšem dopad na veřejné mínění má i jinak. Typicky je to využívání sociálních sítí pro šíření často lživých zpráv. Je stále pomalejší ověřit pravost informací, a tak kupříkladu média čím dál častěji mluví o konfliktu obecně a neurčitě. No a konečně třetím silným dopadem je neustálé znedůvěryhodňování mainstreamových médií. Celkově je dopad na mediální scénu a veřejné mínění těžko plošně vyhodnotitelný, ale již dnes je vidět, že nás ruská propaganda zaskočila nepřipravené.
Jak konkrétně se její postupy projevují?
Od drobných posunů k vysloveným lžím. Alternativní servery například přinesou zprávu o tom, že OBSE potvrdila, že dochází k obchodům s lidskými orgány na Ukrajině. Důkazem mají být těla z masových hrobů, která měla být objevena v oblastech, kde působila ukrajinská armáda. Když jdete dál, zjistíte, že se jedná o přepracovanou zprávu ze stránek Hlasu Ruska. Když pak dohledáte původní zprávu, zjistíte, že vysoká komisařka OBSE Madina Jarbussynova pravila, že jí nevládní organizace vyprávěly o setkání s tímto fenoménem a že bude třeba to prošetřit.
Někdy se ale propaganda uchyluje k prosté lži, jako třeba ve zprávě o údajném tvrzení OBSE, že na Ukrajině nejsou žádné důkazy o přítomnosti ruských vojsk. Původním zdrojem byl zřejmě internetový magazín Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Ovšem ani tentokrát tu nebyl žádný odkaz, odkud má tuto informaci on – server obsahoval samé články bez podpisu a OBSE žádnou takovou zprávu nevydalo.
Jak se můžeme připravit, aby nás takové metody propříště nezaskočily?
Obecně podporovat cokoli, co zvyšuje různost ve světě, rozvíjí kritické myšlení, a posilovat toleranci vůči jinakosti. Zní to dost akademicky, ale uvědomte si, že propaganda žije hlavně z emocí, logických faulů a obrazu světa, který je rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. V konkrétní rovině může každý nějak přispět. Novináři by neměli vytvářet mediální obraz, v němž má každá věc jen a právě dvě strany. Ve školách lze podpořit výuku mediální gramotnosti. A doma můžeme s dětmi mluvit o tom, že svět je složitější, než by se mohlo zdát. Neméně důležité ale je pracovat na snížení frustrace lidí z politiky.
A jak dokážou sociální sítě využívat tuzemské politické síly? Přibližuje se někdo rafinovanosti ruské propagandy?
Nejdříve bych se asi ohradil proti slovu rafinovaná. Ona je pěkně a systematicky provedená, ale není rafinovaná. Komplexní to ano. Dále se pak propaganda někdy těžko odlišuje od běžného marketingu, ale základní rozdíl je, že propaganda úmyslně pracuje s logickými chybami a lží. Marketing se dejme tomu snaží občas kašírovat to, co je ve skutečnosti malinko jinak. Primárně ale nemůže vysloveně lhát. Měřeno počty fanoušků jsou kampaně sázející na emoce a demagogii poměrně úspěšné. Hnutí Ne Bruselu – Národní demokracie má na Facebooku více fanoušků než ČSSD. Tomio Okamura má více příznivců než Miloš Zeman. Potíž ale je v poměru objemu aktivit těchto skupin na Facebooku a ve skutečnosti. Facebook u nás ještě nekopíruje sociodemografickou strukturu společnosti tak dalece jako třeba v USA, je proto třeba s absolutními čísly zacházet obezřetně.
A dokážete alespoň zhruba popsat sociodemografickou strukturu uživatelů českých sociálních sítí?
Pokud vyjdeme z oficiálních dat Facebooku, a to je to jediné, co nám zbývá, tak jednoznačně dominují uživatelé do 44 let. Naopak lidé nad 45 let tvoří jen necelých 20 procent uživatelů – pro srovnání: v USA je to 34 procent. Drtivá většina z nich žije ve velkých městech a má střední nebo vysokou školu. Zatímco podíl lidí se základním vzděláním ve společnosti je něco kolem 16 procent, na Facebooku je jich dvakrát méně. I když budeme tato data brát jen orientačně, tak uživatelé českého Facebooku jsou v průměru vzdělanější, mladší, žijící ve větších městech a pravděpodobně bohatší, než je celospolečenský průměr.
O to víc překvapí, jak se na Facebooku daří radikálním názorům.
Když se podíváte, jak se odlišují oblíbené stránky například aktivních členů skupiny Přátelé Ruska v České republice nebo českých fanoušků stránek Save Donbass People, uvidíte tam blízkost k alternativním informačním zdrojům, jako je AC24 nebo Svobodný vysílač, a k dalším militantním pozicím, reprezentovaným třeba skupinou Islám v České republice nechceme nebo politiky typu Tomia Okamury. Najdeme tu plno stránek pracující se silnou emocí – třeba i pozitivní, ale silnou, jako Řád strážců koruny a meče.
Celkově tak máme před sebou obraz lidí, kteří jsou frustrovaní stavem politiky, nedůvěřují oficiálním informacím a věří, že existují jednoduchá řešení. Podpora Putinova Ruska pro ně není ani tak otázkou lásky k Putinovi jako spíše formou protestu proti současnému stavu české politiky. Rád bych zdůraznil, že si nemyslím, že náchylnost k propadnutí propagandě souvisí se vzděláním nebo inteligencí. Síla emocí dokáže oboje spolehlivě zablokovat.
