Článek
Byla pro vás Nobelova cena pro Patricka Modiana překvapením?
Jeho vítězství jsem určitě nečekala. Byla jsem teď dva dny v Paříži a i tam byli lidé, s nimiž jsem o tom mluvila, překvapení. Tušilo se, že by cenu mohl dostat Kundera nebo Kadaré, ale s Modianem ani ve Francii nikdo předem nepočítal.
Jak se vám líbí jeho knihy?
Mám ráda, jak píše. Sympatické je mi i to, že zůstává spíše v pozadí. Stará se jen o literaturu, nemluví do ničeho dalšího. Z rozruchu po udělení Nobelovy ceny je evidentně zaskočený. Z rozhovorů je patrné, že není zvyklý mluvit do médií, obtížně se mu formuluje, není schopen dokončit prakticky jedinou větu. Nedokáže jasně odpovědět, i když se ho zrovna ptají na jeho vlastní tvorbu. Jsme zvyklí, že spisovatelé mají víceméně naučené, co o svých knihách říkat. On je v tomhle jiný. Je to spíše muž psaného slova.
Jakou má pozici ve francouzském literárním světě?
Myslím, že solidní. Nepíše komerční bestsellery, není to však ani autor výlučně pro erudované čtenáře. Jeho knihy jsou přístupné a dobré. Kdybych to měla přirovnat k české literární scéně, tak tematicky má blízko k Arnoštu Lustigovi, pozicí třeba k Jiřímu Kratochvilovi. Nemá ani mnoho nepřátel. Když vyhrál Nobelovu cenu před šesti lety Le Clézio, strhl se velký povyk, že není tím správným reprezentantem francouzské literatury, že nepíše dost „francouzsky“. U Modiana se žádné takové hlasy neobjevují.
Není to dáno i tím, že se zabývá právě tematikou, která není z dnešního pohledu nijak kontroverzní?
Ano, všichni uznávají, že se k druhé světové válce musíme vracet, že je to prospěšné. A on to dělá takovým lidským způsobem: všímá si malých osudů spíš než velkých dějinných zvratů. Psát o německé okupaci není ve Francii hlavně v posledních pěti letech nic výjimečného, to téma ožívá, ale rozhodně nezpůsobuje větší rozepře. Na rozdíl třeba od alžírské války za nezávislost, kterou si Francouzi dosud sami v sobě nezpracovali.
Jak si vysvětlujete, že byl Modiano do češtiny překládán víc před rokem 1989 než po něm?
V osmdesátých letech zde mohl vycházet proto, že neměl žádný „politický škraloup“, navíc témata jeho románů byla i pro tehdejší režim přijatelná. Je pro mě ale záhadou, proč se k němu tuzemští nakladatelé po roce 1989 nevrátili. Výjimkou byl pouze román o židovské dívce Dora Bruderová. Přitom jde o knihy příběhové, mívají detektivní zápletku, dobře se čtou…
Myslíte, že to může Nobelova cena změnit?
Uvidíme, kupříkladu u zmíněného Le Clézia se to nestalo.
V jednom rozhovoru jste srovnávala českého a francouzského čtenáře a došla jste k tomu, že český po literatuře vyžaduje především právě příběh.
Nedávno jsem kvůli jedné odborné práci pro univerzitu procházela všechny české překlady francouzských autorů od roku 1989 do dneška – a ten trend je evidentní. Čeští nakladatelé a potažmo čtenáři jako by ignorovali vše, co se neopírá v první řadě o příběh. Zajímá je Dumas, Verne a jejich následovníci až do současnosti. Ve francouzské literatuře je přitom zřetelná snaha zpracovávat známá témata formálně nově, kdy si spisovatelé hrají se stylem, kdy je pro ně důležitá každá věta, každé slovo, kdy forma převládá nad obsahem. Tohle my nedokážeme ocenit. Čteme knížky stejným způsobem, jakým se díváme v kině na filmy. Na prvním místě je děj. Já to vnímám jinak, málokdy mě oslní, o čem ten který autor píše, ale pořád se mi stává, že jsem zasažena tím, jak o tom píše.
Ani tahle česká náklonnost k příběhům však Modianovi dosud k více překladům nepomohla.
Jaké jméno si ve Francii vybudoval jiný autor, který bývá v souvislosti s Nobelovou cenou zmiňován a do češtiny také není překládán, byť z jiných důvodů, Milan Kundera?
Kundera je pojem. Všichni ho znají, nestalo se mi, že by někdo ve Francii nevěděl, že nějaký Kundera existuje. Jestli ho čtou, je jiná otázka, ale to máte podobné se všemi autory jeho typu. Na rozdíl od Modiana pak Kundera pořád vzbuzuje protichůdné reakce. Má četnou skupinu obdivovatelů, řada mladých francouzských spisovatelů se k němu hlásí jako ke svému vzoru. Jeho poslední kniha Svátek bezvýznamnosti měla ve Francii výborné kritiky. Ale jsou slyšet i hlasy, které se na něm snaží nacházet všelijaké mouchy. Jako že za úspěch vděčí víc svým známým a kontaktům než psaní. Zaznívá i argument, který sám Kundera opravdu nemá rád, že ho ke slávě vynesla jen shoda historických okolností – vydání francouzského překladu Žertu těsně po okupaci Československa v roce 1968. Může za tím být závist, nepochopení. Nicméně už to, jaké diskuse dokáže Kundera vyvolávat a že se k němu chce stále někdo vyjadřovat, je dokladem toho, že bychom na něj jako na reprezentanta české kultury měli být pyšní.
A vnímají ho ve Francii stále jako českého spisovatele?
Řekla bych, že ano. Ve Francii to chodí tak, že i když už jako cizinec dávno píšete francouzsky, v knihkupectvích vás pořád mají v regálu s frankofonní, nikoli francouzskou literaturou.
Jovanka Šotolová
Kromě překladatelky jste také šéfredaktorkou serveru iLiteratura.cz, kde jsou už dvanáct let k nalezení texty o knížkách z celého světa, i o těch do češtiny ještě nepřeložených. Jste stále závislí na penězích z ministerstva kultury?
Jsme, přičemž podpora ministerstva je podmíněna tím, že seženeme finance také z jiných zdrojů. Jinak bychom museli dotaci vrátit. Z těch peněz platíme na prvním místě honoráře autorům. Já nemám ráda, když se dělá kultura zadarmo. Jeden rok jsme dotaci nedostali a řada lidí tehdy říkala, že k nám bude psát bez nároku na odměnu. Ale já řekla, že ne, že nechci, aby šlo o amatérský projekt, že když od nich vyžaduji profesionální práci, nemůžu chtít, aby si za ni nic nevzali. Bohužel nám při tomhle systému přerozdělování získaných financí nezbude prakticky nic na chod samotné redakce, na lidi, kteří texty zadávají a redigují. Navíc to všichni děláme s nejistým horizontem, protože ani nevíme, jestli dostaneme peníze na příští rok. Takový projekt se udržuje těžko.
Neuvažovali jste o tom přístup k části obsahu zpoplatnit? Pro mě je iLiteratura.cz víc encyklopedií, kde se o každém autorovi dozvím velké kvantum informací, než běžným literárním časopisem. V případě Modiana jste byli snad jediným místem českého internetu, kde se o něm dalo něco objevit.
Není vyloučeno, že bychom časem část serveru zpoplatnili. Snažíme se vymyslet model, který by netrestal věrné čtenáře ani neodrazoval nové. Najít přijatelné řešení však není lehké. A každý takový model s sebou nese významné výdaje na realizaci, které není snadné pokrýt.
