Hlavní obsah

Jakub Šofar: Žalozpěv

Právo, Jakub Šofar, SALON

Toto je žalozpěv nad slony a literárními časopisy, huííí! Často jsem v mládí čítával o sloních hřbitovech, ukrytých někde v džungli. Největší suchozemský savec tak prý elegantně řeší svou smrt. Kdyby podobně umíraly české literární časopisy, věřil bych tomu, že někde v naší přelíbezné krajině existuje skryté místo plné nápadů a rukopisů...

Článek

Jenže ve skutečnosti sloni umírají úplně obyčejně. A čím dál tím víc, kvůli pytlákům, násilnou smrtí. I literární časopisy končí svou existenci nepřirozeně. Mají dluhy a jsou bez peněz. Nebo redakce ztratila iluze, energii a zůstal jí jen pocit zbytečnosti a marnosti. Nebo z osobních důvodů redaktorů. Nebo zazní: Byly splněny cíle, připravujeme se na další výzvy. To by se pěkně vyjímalo na smutečním oznámení: Zesnul v pánu, čekají ho nové challenges!

Toto je kvílení nad slony a literárními časopisy, huííí!

Literární časopis není jen tisk či vystavení redigované umělecké tvorby, pravidelně či občasně, jeho výkonem není jen konečný produkt. Je současně (a někdy je to mnohem důležitější význam) zhuštěným energetickým bodem v pomyslné kulturní síti, neuronem na mapě, bez níž se lidstvo nevyzná samo v sobě, i když dělá vše pro to, aby se co nejvíc takových map poztrácelo. Každý literární časopis (lidé kolem něho, čtenáři, kritici) produkuje mnohokrát více než jen to, co tiskne na svých stránkách. Je to součást sloní paměti kultury, která uchovává i to, co každý jednotlivec zapomněl (nerad, či s chutí).

Toto je stýskání nad slony a literárními časopisy, huííí!

Kulturně-literární revue Pandora, vycházející v Ústí nad Labem, ohlásila dvojčíslo na téma Morbidita a současně oznámila uzavření své patnáctileté existence. Dvacet původních beletristických textů (Borkovec, Váša, Zedník, Kaprálová, Hakl, Myšková nebo Tučková), rozhovor s Milošem Urbanem, teoretické pohledy na téma (včetně analýzy filmové adaptace Ginsbergova Kvílení), výtvarná příloha. A jako černá tečka, epitaf, poslední sbohem je k části nákladu přiložena černá vosková svíce s logem. Lidé kolem Pandory dokázali smazat přívlastek „regionální“; jejich revue byla velkorysým podnikem. Žádná ustrašenost. Neznám důvody tohoto konce, ale je mi to líto.

Něco končí, něco začíná. Od září 2014 vychází UNI, ten měsíčník podobný loveckému salámu, v přívětivé podobě A4 s více stranami. Nicméně, pro výstrahu a pro naši paměť: Huííí! Huííí! Huííí! Toto je žalozpěv, kvílení i stýskání nad slony a literárními časopisy.

Reklama

Související témata:

Související články

Jakub Šofar: O Grušovi

28. října 2011 zemřel Jiří Gruša. Na co bychom v souvislosti s ním neměli zapomenout?

Nad knihou: Jakube, rád tě čtu!

Jakub Šofar si utahuje z mého nerecenzentství. Nejdřív prý tři čtvrtě stránky popíšu o tom, jak jsem byl v hospodě a co jsme všechno snědli a vypili. Poslyšte...

Výběr článků

Načítám